Říjen 2006

Jak vyrobit splávek č.2

22. října 2006 v 10:34 | A.Leitgeb |  vyrob si
Prutos: Muškaři si váží své mušky, někteří vláčkaři si vyrábí woblery, rotačky apod. Úlovek na vlastnoručně vyrobenou nástrahu těší dvojnásob. Stejně tak je možné si vyrobit i velmi pěkný splávek...
17. února | Jak vyrobit ...? | Hodnocen jako velmi dobrý | 2 127x přečteno | 22 komentářů

Výroba tělíčka:

Balzovou desku nařežeme na hranolky o čtvercovém průřezu. Používám k tonu plátek z pilky na železo.Délku hranolku volím tak aby mi pokud možno nezbyl žádný odpad.
Potom hranolky rozřežeme a na obou koncích naznačíme středy. Ty nám usnadní symetrické seřezání hranolku. Délka jednotlivých kousků závisí na tvaru a velikosti budoucích splávků.
Ostrým nožem seřežeme hranolky pode své fantazie. Chcete-li, aby délka tělíčka splávku byla stejná jako délka hranolku, doporučuji neseřezávat konce úplně do špičky. Pokud bychom to udělali, tělíčko by se mohlo zkrátit až o půl centimetru.
Dalším krokem bude seřezání do jakéhosi osmiúhelníkového tvaru. Čím pečlivěji to provedete, tím méně práce budete mít při následném broušení.
Teď jen zbývá vybrousit tělíčka do konečného tvaru. Nejprve brusným papíren o zrnitosti P 120 tělíčko zkulatíme.(vyberte si smirek na látkovém podkladu, mnohem lépe se s ním pracuje) Potom tělíčko vyhladíme papírem o zrnitosti P 220 nebo jemnějším. Tím jsou tělíčka hotova.
Poznámka: Při výrobě více než 15-20-ti kusů doporučuji olepit si prsty, ve kterých budete splávek při broušení držet (u mě je to palec, ukazovák a prostředníček). Nejlepší je silnější náplast (leukoplast) bez podušky. Předejdete tím nepříjemnému a celkem bolestivému probroušení kůže na prstech.

Výroba dříku:

Dříve jsem dříky vyráběl z bambusu. Byly pěkné,ale tím asi jejich výhody končily. Nebyly rovné, při nešetrné manipulaci se lámaly a hlavně, jejich výroba byla příliš pracná. Od loňského roku používám nerezový drát (elektrodu pro MIG/MAG svářečky) o průměru 0,8mm.
Postup: Jelikož se tento drát dodává navinutý na cívce, bude potřeba jej srovnat. Nejprve si jej ale nastříháme na délku budoucích dříků (cca. 8-13cm podle velikosti splávku). Potom jej uprostřed stiskneme do kleští s vroubkovanými čelistmi (tak aby se neprotáčel) a srovnáme ho nejprve v jedné ose, kleště pootočíme o 90 stupňů a znovu srovnáme. Jde to celkem snadno, ale chce to trochu cviku.

Výroba očka:

Očka vyrábím z měděného drátu o průměru 0,5mm. Z drátu si ustřihneme asi pěticentimetrový kousek, přehneme ho přes špendlík a stočíme v řídkou spirálu. Kleštěmi nebo peánem chytneme volný konec a otáčením špendlíku oviny dotáhneme. Teď už jen očko přihneme a zastřihneme na délku asi 1cm.

Výroba anténky:

K výrobě anténky nám dobře posouží obyčejná kuchyňská špejle. Jemným brusným papírem špejli obrousíme do hladka a nakrátíme. Na jednom konci zaoblíme a na druhém ořežeme do špičky o délce 7-10mm. A anténka je na světě.
Tím bychom měli tu méně zábavnou část za sebou a můžeme si začít hrát!

Skládání splávků:

Začneme tím, že k tělíčku připevníme anténku. U velmi malých nebo tenkých splávků je vhodné předvrtat si otvor tenkým vrtáčkem. Anténku nejprve jen lehce zabodneme do tělíčka, vycentrujeme ji a zarazíme celý hrot. Většinou to jde poměrně snadno.Teď ji vytáhneme, na hrot nanesme kapku vteřinového lepidla a znovu zasuneme. Dejte přitom pozor aby se vám anténka a tělíčko vzájemně nepootočily.
Stejný postup, vyjma lepení, použijeme při zapichování dříku.
Po vsazení dříku zabrousíme přechody mezi tělíčkem a anténkou/dříkem. Dřík pojistíme proti vytažení kapkou "vteřiňáku" v místě kde vychází z tělíčka. Zbývá už jen vsadit očko. Otvor pro něj si připravíme jehlou.
Očko do připraveného otvoru vsuneme peánem, popřípadě na něj před zasunutím naneseme kapku vteřinového lepidla.

Povrchová úprava:

Jako první krok doporučuji podbarvit anténku bílou matnou barvou (používám syntetické modelářské barvičky). Není to nezbytné, ale barva anténky bude o poznání jasnější. Barvu necháme cca 6 hodin proschnout a potom anténku lehce přebrousíme co nejjemnějším brusným papírem. (obr.9a) Teď anténku natřeme dvěma vrstvami základní barvy (v mém případě žluté) v rozmezí 3 hodin (obr.9b). Používám disperzní vodou ředitelnou barvu.
Po zaschnutí druhé vrstvy anténku dobarvíme proužky dle vlastní fantazie a opět necháme 3-4 hodiny proschnout (obr.9c). Konečně můžeme přikročit k poslednímu kroku-lakování. Používám syntetický lodní lak. Je pružný, odolný vůči mechanickému poškození a teplotním výkyvům, tudíž pro nás ideální. Nelakujeme celý splávek, ale jen holou balzovou část přičemž lakem překryjeme část nabarveného tělíčka (v mém případě nejspodnější červený pruh viz obr.9d). Lak necháme 12 hodin schnout poté splávek lehce přebrousíme a nátěr ještě jednou zopakujeme (pozn.: Nesnažte se urychlovat schnutí laku tím, že splávky dáte někam k teplu. Vzduch obsažený uvnitř balzy by se začal rozpínat a to by mělo za následek tvorbu bublinek na povrchu laku.).
Přeji vám mnoho povedených splávků a ještě více na ně chycených ryb.
Na závěr dávám několik fotek s hotovými splávečky.
Tomáš Urbánek alias Prutos

Jak si doma vyrobit splávek

22. října 2006 v 10:31 | A.Leitgeb |  vyrob si
V sezone 1996 jsem utrhal znacnou spoustu splavku pri lovu stik na znacne zatarasenych, nicmene velice uspesnch revirech. A tak, abych mel v zime za dlouhych veceru co delat, jsem se rozhodl zkusit vyrobyt splavky doma. Povedlo se to a zde je recept, jak si muzete vyrobit velke mnozstvi splavku nejruznejsich velikosti a typu v cene 2-4 Kc za kus.
Potrebny material (dostacuje na asi 150-200 ks splavku, zalezi na velikosti):
  • sadra modelarska; 1 kg
  • indulona (modra)
  • brcka polystyrenova, delka 24 cm, prumer necele 4 mm, prodejny domacich potreb, asi 50 ks v balicku, barva bila
  • truhlarka sverka
  • plastove krabicky
  • Montazni pena Soudal ve spreji (0,5 l; polyuretan), prodejna instalaterskych a stavebnich potreb
1. Vzor splavku
Nejprve si musime sehnat vzor splavku, ktery chceme vyrobit. Ten je mozne si koupit v prodejne (nejsnazsi reseni) nebo si ho vyrobit sami (nejlepe, kdyz mate doma nebo u kamarada soustruh nebo mate znameho, ktery vam maketu splavku vytoci ze dreva nebo plastu dle vaseho navrhu)
2. Zhotoveni formy
Dal musi byt dvoudilna. Proto si musime pripravit dve stejne krabicky rozmeru cca 10 x 6 x 4 cm (S x D x V), velikost zale splavku. Krabicky si mu plastove krabicky (napr. od nejakych potravin - tvaroh a pod.).
Formu odlijeme nasledovne. Nejprve si pripravime hustou sadru, tu nalijeme do prvni krabicky a pak do ni otiskneme podelne splavek (vcetne brcka) do 1/2 sveho objemu (viz obrazek). Splavek musi byt dobre namazany nejakym tukem, aby se neprilepil k sadre (ja pouzivam Indulonu, je dobre dostupna a neskodi rukam). Po zatvrdnuti sadry (splavek nevyjimame !) vyvrtame v protilehlych rozich cca 1 cm hluboke dirky o prumeru 3 mm a do nich umistime valecky o stejnem prumeru jako jsou vyvrtane dirky a delce asi 2 cm (lze pouzit kousky brcek, ktere pouzivame na brcka do splavku). Tyto valecky (dale je oznacuji jako zarazky) slouzi pozdeji k tomu, abychom obe casti formy pri vyrobe splavku umistili symetricky na sebe. Povrch tvrde sadry v prvni krabicce namazeme Indulonou. Pak vezmeme druhou krabicku, nalijeme do ni hustou sadru a shora na ni opatrne priklopime prvni krabicku se splavkem tak, aby nadbytecna sadra vytlacena splavkem vytekla. Sadru nechame vytvrdnout a pak obe casti formy opatrne oddelime a splavek vyjmeme.
POZOR ! Splavek a povrch tvrde sadry v prvni krabicce je nutne pred odlitim druhe casti formy peclive namazat, jinak nepujde splavek vyndat nebo obe casti formy nepujdou od sebe oddelit.
3. Vyroba splavku
A nyni jiz k samotnemu postupu vyroby. Obe casti formy natreme v miste obtisku splavku a na plose, kterou se obe formy stykaji, peclive tukem (Indulonou). Na tomto ukonu nesetrime, protoze pri nedostatecnem natreni techto ploch tukem nepujde zhotoveny splavek z formy pozdeji vyjmout bez poskozeni. Pote, co jsme natreli plochy tukem (umyslne nepisu namazali, protoze nekteri samovyrobci by se mohli pri vyrobe posilnovat napr. rumem a mohli by se namazat sami), pripravime si oba dily formy, truhlarskou svorku, polyuretanovou penu Soudal a brcko do noveho splavku. (Nasledujici postup doporucuji v pripade, ze to delate poprve, si nekolikrat vyzkouset nanecisto, nebot pena velice rychle zpenuje a kdyz ji jednou do formy nastrikate, nebudete mit mnoho casu na priklopeni obou casti formy na sebe a jejich nasledne stazeni svorkou.) Do obou dilu formy strikneme penu (cca 1/3-1/2 objemu), do jednoho dilu vlozime brcko, oba dily na sebe priklopime tak, aby zarazky zapadly do otvoru a opatrne stahneme truhlarskou svorkou. Pak nechame splavek vytvrdnout po dobu alespon 12 hodin. Doba uvadena na spreji peny (ca. 2 hod potrebne k vytvrzeni) v tomto pripade neplati, protoze jestklize vstriknete do formy vice peny, pena neztuhne dostatecne rychle a splavek se vam po vyjmuti zdeformuje. Po nekolika neuspesich jsem zjistil, ze neni dobre, aby forma stoprocentne tesnila, protoze kdyz pena nema trochu kudy unikat pri tvrdnuti, splavky jsou na povrchu hrube a pena tvrdne podstatne dele. Proto je vhodne ve forme nechat malinkou vuli okolo brcka. Po vytvrzeni splavku opatrne povolime sverku, dily od sebe oddelime (nekdy to jde ztuha) a splavek vyjmeme. Preteklou penu orizneme, splavek otreme od tuku a pak ho muzeme dle vlastni fantazie nabarvit. Ja osobne barvim modelarskymi barvickami Humrol nebo Revell a jako konecnou upravu pouzivam lodni lak.
Splavek muzeme podelne rozriznout do 1/2 nebo nechame brcko ve splavku napevno a dole ho nahrejeme, klestickami smackneme a udelame do nej v rozsirenem miste dirku na vlasec nebo karabinku.
4. Me zkusenosti
Vzhledem k faktu, ze splavek je nutne nechat vytvrzovat pomerne dlouhou dobu, je produktivita vyroby v pripade, ze si chcete vyrobit vetsi mnozstvi splavku, nizka. Proto je dobre pripravit si nekolik forem na ruzne typy splavku a ty plnit penou najednou. Take je mozne do jedne formicku obtisknout vice splavku (u mensich splavku pouzivam formy s tremi obtisky).Takovato forma vam pak umozni vyrobit nekolik splavku najednou. V tomto pripade je pak ale vyroba formy pracnejsi (musite mit vet krabicky na odlitek) a take nastrik peny do formy vyzaduje urcitou praxi vzhledem k rychlemu bobtnani peny. Kdyz vyrabite splavky s pevnym brckem, ktere se nebude ze splavku vyjimatelne, je dobre na prostredek brcka v miste, ktere se bude nachazet uprostred splavku, natocit malou smycku z vazaciho dratku a tu klestickami primacknout k brcku. Vyvarujete se nebezpeci, ze pri dlouhodobem pouzivani splavku vam telo splavku v nejakem kritickem okamziku (zachyceni splavku ve vode) sklouzne z brcka.

Dyje 7

22. října 2006 v 10:05 | A.Leitgeb |  testovali jsme
Dyje 7 je jedna část z mušovských jezer. Kolem této části je celkem dost kempů, takže si můžete vybrat
buť v jakym se ubytujete, a nebo si koupit návštěvenku. Podmínky na rybolov jsou tu celkem dobry a ten kdo má člun na navážení a pomocníka tak to je pro něho takovej menší ráj. Tak dědečkové sbalte se na ryby, vemte vnuka a jeďte protože pro dva rybáře je to dobrá výzva a pro vnuka to bude velká chlouba že třeba chytl cejna 55cm a klidně vjetší. (když chytnete na tomto revíru nějaký slušný úlovek tak mi u tohoto článku napište komentář s fotkou úlovku a budete na tomto blogu taky vystaveni)
perův zdar

Zapomenutý ráj

22. října 2006 v 9:50 | A.Leitgeb |  tipy!
Předem tohoto článku možná některé rybáře zklamu, ale místo konáni zůstane pro většinu z Vás tzv. "top secret". Nechci nikoho urazit a nařknout z masařství, ale snad zde nemusím psát důvody, které mne k tomuto kroku vedou. Pouze uvedu, že se jedná o malé rybníky, kde by v případě velkého rybářského tlaku hrozilo totální zničení okolní přírody a vody vůbec.
Kdysi dávno jsem měl docela problémy s některými členy Rybářské Stráže. Má maličkost se začala poohlížet po pro mne nových vodách, nebo soukromých revírech. V paměti jsem si vzpomínal na místa mých rybářských začátků a uvědomil jsi, že ani nevím, jak se tyto malé vodní plochy změnily. Bylo rozhodnuto. Musím se tam podívat! Beru do ruky plavačkovou děličku a druhý den ráno vyrážím na kole. Po příjezdu na místo zjišťuji, že některé rybníky byly zasypány a jiné oproti těm druhým zvětšeny. Nahazuji spláveček spolu s hnojáčkem a čekám na výsledek mého snažení. Zatím, dokud se nic neděje, obcházím okolní rybáře a vyptávám se na druhové zastoupení zdejších ryb. Kapr, lín, karas, štika nezní špatně, ale já, jakožto kaprař-boilisák se zajímám pouze o ten první druh, a tak se informuji o velikosti kapru a jejich počet v této lokalitě. Ovládám docela dobře i přívlač a plavanou, ale tyto způsoby mě duševně neuspokojují, jako již zmiňovaný lov trofejních kaprů na boilies. Sám jsem byl před lety svědkem zabití zde uloveného kapra o hmotnosti 18 kilo. Śtastný rybář se nechal vidět i v televizi. Poslouchám rómem vyprávěnou historku o tom, jak z mělčiny cca 0,5 metru odtlačovaly sumce v domnění, že se jedná o kmen padlého stromu v délce něco kolem dvou metrů. Tiše se směji a odcházím ke svému prutu. Zdolávám několik karásků a rozhoduji se pro odjezd domů s tím , že se druhý den vrátím spolu s přívlačovým prutem.
Druhý den ráno vyrážím. Když už jedu po dělicí hrázi rybníka, mému zornému poli nemohl uniknout rozruch na hladině menšího rybníku. Zastavuji a čekám jestli se to nebude opakovat. Nějaká velká ryba se opět u hladiny ukázala a tak jdu k tomu místu už pěšky v domnění, že se jedná o větší lovící štiku. Když už se opatrně blížím k místu lovu domnělé štiky, náhle z vody vyskakuje nádherný kapr odhadem něco kolem 13 kilogramu. Nebyl to klasický výskok, nýbrž takový "delfínovský", kdy ryba vyskočí do půli těla a ladně zmizí bez hluku v hloubce. Jsem jako omráčený. Sleduji cca 10 kaprů přibližně stejné váhové kategorie jak se nerušeně krmí a víří bahno. Stojím od nich nějakých 5 metrů a s údivem je pozoruji. Támhle mi jeden lysec ukázal hřbetní ploutev, opodál druhý mává ocasem téměř nad hladinou a to vše v doprovodu mnoha bublin vycházejících z kapry přerývaného bahna. . Mé kaprařské srdíčko se rozbušilo. Tohle bych přál vidět každému kapraři. Je rozhodnuto-přesně to jsem hledal. Napadají mě myšlenky o pokusu chycení některého z nich na přívlačovou výbavu se silónem o průměru 0, 12 mm a jako nástrahu použít rohlík z mojí svačiny, ale šanci na zdolání jsem viděl jako "impossible". Odcházím na vedlejší rybník naplněn nepopsatelnými pocity. Po zbytek dopoledne vyvláčím několik slušných okounů a nějakou tu štiku, z nichž největší měla pouze něco kolem 60 centimetru. I tak jsem velice spokojen. Našel jsem to, co jsem hledal-tedy kapry a k tomu jsem si i skvěle zachytal. Bylo rozhodnuto. Příští kaprařská výprava se bude konat na této lokalitě.
Po velmi dlouhých, téměř půlročních pečlivých přípravách jsem já i revír připraven. Nastal ovšem problém!! S nejlepším kamarádem-kaprařem jsem se nepohodl a došlo díky mobilnímu telefonu k nedorozuměni. Baterie jeho mobilu vypovídala službu a já se domníval, že . . . . . . . . . . . . . . Takže jsem se začal poohlížet po nějakém kaprařském "šílenci", který se řídi heslem "chyt´a pust´" a je ochoten se mnou vyrazit. Śtěstíčko se ke mě vrátilo, když jsem se seznámil s Mirkem a "kaprňákem" Tondou. Teď už stačilo jen domluvit vhodný termín pro všechny a mohlo se vyrazit vstříc novému dobrodružství.
V neděli jsme všichni vyrazily s tím, že se setkáme na místě lovu. Jak se později ukázalo, tak termín až tak vhodný nebyl. Měl jsem chytat až do čtvrtku sám. Pracovní problémy jim bohužel nedovolily chytat jinak než od čtvrtku do neděle. Tonda na lodi spolu s Mirkem projíždí echolotem oba rybníky. Shodujeme se, že je lepší chytat na větším rybníku. Oba dva po této proceduře odjíždějí a já zůstavám sám. Místa vhodná k lovu jsou označena a zakrmena. Vzdálená bójka na překrásné hraně se nachází zhruba ve vzdálenosti 120 metrů a je zakrmena boiliesem - ryba domácí výroby. Druhá bójka, taktéž na hraně ale ve vzdálenosti asi 25 metrů je zakrmena partiklem ve složení: cukrová kukuřice, řepka, cizrna a jako boilies jsem zvolil 10 milimetrové boilie v přichutích: jahoda, ryba, karpfen killer, scopex a ořech. Jsem bez lodi, takže musím velmi přesně nahazovat, což mi nečiní vůbec žádné problémy. Dva pruty nahazuji ke vzdálenější bójce a jeden prut k té bližší. Noc proběhla bez záběru a já jsem velice zklamán. Začalo mírně pršet. Při ranní kávě stojíce na dělící hrázi pozoruji lovící štiku na menším rybníku. Jen tak z recese ji přeji dobré ráno a dobrou chuť, když v tom přichází divný záběr na můj levý prut nahozen u bližší hrany. Dobíhám celý politý kávou a sekám téměř do prázdna. Prut se pouze na okamžik ohnul a vzápětí tah povolil. Sám sobě si nadávám a za chvíli už letí montáž na své místo. Přikrmuji mini boiliesem a partiklem pomocí vnadící rakety. Můj šestý smysl mi říká abych také přikrmil menší rybník v místech, kde jsem loni sledoval krmící se kapry a také tak činím. Je to v blízkosti malé, ale dlouhé hrany. Zbytek dne a také i bohužel noc jen tak ležím a odpočívám v přístřešku v doprovodu hustého deště. Ráno zdravím "svoji" štičku a opět přikrmuji menši rybník a bližší bójku. Vařím si dnes již druhou kávu, když v tom slyším plesknutí velké ryby o hladinu. Rozhlížím se, ale nic nevidím. Uvědomuji si, že k menšímu rybníku to je jen 20 metrů a tak běžím na 2 metry vysokou hráz za mými zády. Vidím pouze už jen doznívající kruh na hladině. Odpoledne se mi dostavil záběr v podobě, kterou jsem ještě neviděl. Swinger poskakoval jako zběsilý, ale přitom se cívka ani nepohnula!! Na nic nečekám a sekám. Držím na prutě kapra, odhadem okolo 12 kilogramu, když se mi vypíná. Všechny o tom telefonicky informuji a shodujeme se na změně velikosti a tipu háčku za větší. Na této udici odstřihávám tedy háček od K. Nashe a navazuji Foxe sérii 2. Návazec ponechávám od Carp Systemu a to 25 lb uranus silk v délce 30 centimetru s vlasovým přívěsem o průměru 0, 06 mm. Jsem zvědavý, čím zakontrují kapři. Noc proběhla opětovně bez záběru a já začínám hledat chyby, které pravděpodobně někde dělám. Ráno si dávám kafe sedíce na hrázi. Pozoruji malý rybník. Nemůžu se vynadívat. Zdravím "svoji" hladovou štičku při lovu a ke všemu kapři dnes skáčou jako smyslu zbavení!! Přikrmuji. Dopoledne sekám jeden záběr do prázdna. Dešťové přeháňky nepřestávají a já začínám propadat depresi!! Zbytek dne jsem už bez záběru a tak večer nahazuji montáže k zatopeným stromům, kde echolot ukázal největší koncentraci velkých ryb. Díky dešti mi "onemocněly" 2 ze 3 elektronických signalizátorů! Nadávám na prodavače a na jeho tvrzení o 100% vodotěsnosti. Musím je nechat celou noc vypnuté a díky blízkým vázkám jsem donucen neusnout. Nic se neděje a jsem zase bez záběru. Konečně se počasí umoudřilo a obloha se vyjasnila. Dneska má konečně přijet "kaprnák" Tonda spolu s "feedrovým" Mirkem.
Odpoledne přijíždí jako první Tonda. Pomáhám mu s vybalováním a stavěním všeho potřebného. Konečně přijíždí i Mirek. Snad se smůla prolomí, když budeme všichni své montáže vyvážet. Tonda zaváží všechny své 4 pruty k potopeným stromům. Mirek usazuje své 2 pruty na "moji" bližší hranu a k tomu tam "posílá" i jeden feeder. Máme dohromady 10 želízek v ohni a nemůžu se dočkat čím nám odpoví kapři. Dlouho do noci hovoříme o čem jiném než o kaprech. Do rána jsme všichni bez záběru. Odcházím si nakoupit do odchodu a při té příležitosti se doma i vysprchuji. Ve vaně přemýšlím co děláme špatně. Vracím se až za půl dne rozhodnut pro přechod na menší rybník. Již večer nahazuji jen tak naslepo své montáže do malého rybníku. Kapři se ukazují na hladině a tak si k prutům pokládám podběrák a podložku pro kapry. Začínám si zase konečně věřit. Jsem sice do rána bez záběru, ale mám tušení, že dnes to přijde. Ráno, když piju svoji kávu přišel za mnou Tonda. Je už dvě noci bez záběru a také čekal něco jiného. Spolu sledujeme vyskakující kapry. Navrhuji, že by bylo lepší, aby on i Mirek chytaly také tady. Souhlasí. Jelikož je rybník malý, rozebíráme si jej na nějaké pomyslné sektory tak, aby měl každý "svůj" úsek, který se mu líbí. Já si beru nejužší a také nejvázkovější část. Tonda pro změnu nejširší a nejhlubší část rybníka. Mirkovi se líbí prostor cca 100. metrů mezi námi.
Stahuji své pruty i s nastraženým 10 mm boiliesem a jen tak na zdař Bůh své montáže nahazuji do od pondělí prokrmeného místa. Zvukáče mám stále "nemocné", takže je nezapínám. Odcházím pro pár věcí zpět. Když se vracím k prutům, tak zjišťuji, že můj prostřední Butt swinger je níž a silon od špičky prutu směřuje pod můj levý prut. Napadá mě, že tento "záběr" mi způsobilo zde přítomné malé hejno lysek, a tak ani nesekám. Nahozeno jsem měl jen asi 15 metrů, ale stahuji asi 80 a to ještě přes nějakou vázku!!! Když jsem montáž dostal až k vázce, tak se mi na hladině ukázal nádherně stavěný kapr, kterého jsem ani nevěděl že zdolávám. Až teď se kapr "probudil" a začal bojovat. Muj Gillfin zvládá jeho výpady impozantně a daří se mi jej udržet dál od potopeného pralesu po mé pravici. Co se mi ale nedaří, je přivolat Tondu nebo Mirka, a tak mi nezbývá nic jiného, než si kapra podebrat sám. Na počtvrté se mi to daří a já pokládám krásného šupináče na měkkou trávu, protože podložku jsem ještě nestihl přinést. Polévám kapra vodou a běžím pro podložku. Cestou míjím Tondu s Mirkem, kteří zatím co já zdolával, stahovaly lodí bójky. Jen tak do větru prohodím hlášku:"mám na břehu kapra přes 80". S napětím zjišťujeme míry ryby. 84centimetru spolu s 10 kilogramy živé váhy hovoří za vše. Několikrát poléváme kapra vodou, fotíme a samozřejmě pouštíme zpět do jeho rodného živlu. Všichni máme nepopsatelnou radost z úlovku a ještě s větším nadšením připravujeme "nové" místo lovu. S blížící se nocí očekáváme úspěch v podobě záběru, ale nedostavuje se. Ráno všichni přikrmujeme. Já mini boiliesem a partiklem, Tonda partiklem a 26 mm boiliesem Star baits třídy Performance a Mirek taktéž jako Tonda. Bohužel mě při krmení pozorovaly přítomné lysky, takže celý den s nimy "bojuji" o krmné místo v hloubce jednoho metru. Nikdy bych nevěřil kolik toho ta plovoucí bestie dokáže sežrat! Nedokázal jsem se jich zbavit a tak všechno vsázím na noc. Jednu montáž s PVA páskou umisťuji riskantně pouze jeden metr před špičku prutu do hloubky 50 centimetru! Druhou umisťuji do vzdálenosti 15 metru v hloubce 80 centimetru a třetí dva metry za ni do hloubky 110 centimetru. Dohromady našich 10 udic zabírá strategicky celou vodní plochu. Máme před sebou poslední noc. Zkouším zapnou signalizátory a . . . . . . . . . . . . . fungují!
Díky potopenému pralesu po mé pravici zůstávám celou noc u svého stojanu v křesle s pokusem neusnout. Vyčerpáním bohužel usínám. Kolem druhé hodiny ranní mě ovšem budí jedno pípnutí a než otevřu oči, tak už jen slyším mě lahodné píííííííííííp doprovázené zvukem brzdy. Ještě v ospalosti vnímám obrovskou vlnu pod větví v místech, kde se nacházela má montáž vzdálená pouhý jeden metr. Než jsem stačil jakkoliv zareagovat, tak kapr urazil cca 20 metrů přes vázky. Všímám si, že za mými zády stojí Mirek, a tak jej posílám pro loďku, protože nejsem schopen s kaprem díky vázce pohnout a odhadnout jeho velikost už vůbec ne. Když už vidím ve tmě siluetu lodi, tak se mi daří, nebo lépe řečeno kaprovi vyjet z vázky, takže mám přímý kontakt s rybou. Bohužel není příliž velký takže zdolávaní probíhá bez problémů a za okamžik úspěšně navádím kapra Mirkovi nad podběrák. Není velký ale ukládáme jej do carp saku pro ranní focení. Jeho míry jsou 70 cm a 6 kg. Nic moc to není, ale mám z něj obrovskou radost. Udělaly jsme takový rozruch, že jdeme všichni spokojeně spát s tím že už záběr nepřijde. Náš odhad nebyl správný, protože nám Tonda ráno hlásí jednu nedoběhnutou jízdu na boilies 26mm Star Baits-banán. Ráno kapr uspořádal "tiskovku" a podrobuje se sérii fotografií, po kterých putuje zpět do vody. Bohužel dnes musíme všichni ukončit náš společný rybolov. Pomalu začínáme balit a mě už přijel můj "odvoz". Loučíme se a odjíždíme.

Použité náčií:
pruty-Albatros gillfin carp 3, 6m-2-21/2 lb
Spro strategy carp 3, 6m-2-2-1/2 lb
navijáky-Esox sex 60 baitrunner
Shimano baitrunner aero GT 8010
silóny-Mitchel long distance 0, 225mm
háčky-Partridge-Z13, K. Nash-fang-gata-patern 1a2, Fox serie 2
boilies-Top Secret 10mm
olova-barvená Carp System 60-90g flat, zip, balli
navazcový materiál-Carp System trap link-uranus silk-invisible string-load silk-cracker
odpalovka-Maxilon 19kg, monofil-12kg

Montáže, montáže, tam se všechno ukáže

22. října 2006 v 9:46 | A.Leitgeb |  montáže
Nezkušená ryba může v úleku prchat tak zběsile, že se de facto zasekne sama, ale co ryba, která už párkrát na háčku byla?


Obr.1
Donedávna jsem se domníval, že o koncových udicích pro lov kaprů toho bylo napsáno již tolik, že další pojednání na toto téma by bylo jen mrháním času. V poslední době jsem však na internetovém diskusním fóru MRKu o kaprařině ale i na moji domovskou e-mailovou adresu obdržel tolik dotazů na téma návazce, háčky, jejich vázání a celková úprava koncové udice, že jsem na ně prakticky nestíhal odpovídat. Mnohé otázky se často opakovaly a tak abych předešel několikanásobným odpovědím, pokusím se vše shrnout do tohoto článku.

KONCOVÁ UDICE neboli MONTÁŽ
V této části se zaměřím na součást udice, která sahá od návazcového obratlíku směrem nahoru - tj. zátěž, její uchycení, různé trubičky proti zamotání, šoková šňůra atd. Existují desítky možná i stovky různých úprav koncových udic, ale podle mě jsou důležité a podstatné tyto předpoklady - udice musí odolat silám vznikajícím při náhozu, nesmí se zamotávat, měla by být nenápadná, podporovat zachycení háčku v kapří tlamě, v určitých případech poskytovat co nejrychlejší signalizaci záběru a v neposlední řadě musí umožnit kaprovi zbavit se zátěže, jestliže dojde k přetržení vlasce.
Ač tato definice vypadá velmi složitě, v praxi těmto podmínkám vyhovují mnohé jednoduché udice. Nejzákladnějším požadavkem je přestát bez úhony síly vznikající při náhozu. Zvlášť při nasazení tenčích vlasců je nutné mezi kmenový vlasec a návazec vložit 4 - 6m šokové šňůry. Obvykle bývá ze silnějšího vlasce 0,35 - 0,45mm nebo pletené šňůry nosnosti 15-25kg. Tam, kde je nebezpečí prodření konce udice o podvodní překážky, může být délka její délka i 10 - 20m. Hlavním požadavkem na šňůru nebude v této chvíli nosnost, ale odolnost proti oděru, takže si vyhlídněte některé výrobky, které v tom vynikají (QuickSilver, Hemingwey, Thermic Braid).

Obr.2
Existuje několik různých principů jak předcházet zamotávání udice. První z nich je použití trubičky proti zamotání nebo šňůrky s olověným jádrem (Score nebo Leadcore) v délce alespoň o 5cm větší než je délka návazce. Funguje to celkem spolehlivě, ale rozhodně ne stoprocentně. Pokud totiž přitom použijete průběžné olůvko, může se návazec díky odporu nástrahy vysunout za letu o několik cm z trubičky a zachytit se na kmenovém vlasci. Řešení : návazec fixovat v zátěži - obvykle se obratlík vtahuje do silikonové hadičky na spodku zátěže nebo závěsného klipu (foto č.1). Zejména pletené návazce se však mohou, zvlášť při nekoordinovaném náhozu, omotat i kolem trubičky nebo zátěže. Řešení : ztužit horní část návazce vterřinovým lepidlem, případně jej zkrátit nebo vyměnit za monofil (klasický vlasec) a každopádně pilovat techniku hodu. Možná pak sami zjistíte, že při správném provedení hodu nebudete potřebovat ani trubičku ani jiné opatření proti zamotání.
Druhou možností jak předejít zamotání je použití některé speciální montáže. Tady se nabízí zejména helikoptérová úprava (foto č.2), při níž návazec rotuje dokola kolem zátěže. Tento princip však funguje jen při velmi silném náhozu (aby vůbec došlo k rotaci). Z tohoto ale i dalších důvodů má tato montáž omezené použití a proto jí využívám jen zřídka. Ve většině případů si vystačím s bočním olůvkem zavěšeným na klipu, v travinách, při vyvážení nebo poblíž překážek dávám přednost zátěžím, jimiž vlasec probíhá středem (in line). Co se týče tvaru zátěží, je nutno poznamenat, že aerodynamické tvary mají lepší letové vlastnosti a méně se zamotávají, zavalitější typy svojí soustřednou vahou mohou lépe působit při zabodávání háčku do kapří tlamy. Pro úplnost, z 90% používám hruškovitá olůvka, pro vyvážení nebo na svahy zploštělé tvary, do hlubších nánosů typ Trilob (pomaleji ve vodě klesá) a pro daleké nahazování protáhlou kapku. Moderní kulatá olůvka (Ball bomb) prakticky nepoužívám a mám je ve výzbroji na ozdobu namísto vánočních koulí.

Obr.3
Další ochranou proti zamotání je použití PVA přívěsu (foto č.3). Přívěs upevněný k háčku pomůže za letu narovnat návazec, který by se pak neměl zamotávat. Velkou výhodou tohoto uspořádání je aplikace návnady v těsnosti vaší nástrahy, nevýhodou kratší dohoz (vzhledem k většímu odporu ve vzduchu) a nutnost použít suchou návnadu (vzhledem k rozpustnosti PVA). Kromě těchto třech existují ještě další postupy, které však jsou ještě více komplikované a proto se tu o nich nebudu zmiňovat.
Nenápadnost koncové udice docílíme nejlépe tím, že použijeme co nejjednodušší montáž s co nejmenším obsahem plastových dílů. Zvlášť v čirých vodách je dobré přizpůsobit barvu trubiček, zátěže a dalších součástí udice barvě dna - světlá na světlé dno, tmavá (černá) do nánosů. Viděl jsem v obchodech s rybařinou tak šílené plastové výrobky, až jsem došel k závěru, že zřejmě fungují na opačném principu. Pokud jsem správně pochopil jejich filosofii, mají za úkol kapra pobavit, rozesmát a přivést do stavu naprosté extáze, kdy spolkne nástrahu i se zátěží a sám se pojede ke břehu přihlásit o vytažení. Samozřejmě, nezkušeným rybám taková "opičárna" nemusí vadit. Na druhou stranu jsem mnohokrát pozoroval menší i velké kapry, jak vyzobali veškerou návnadu kolem mé nástrahy. Ta zůstala úplně netknutá, i když jsem měl udici relativně dobře zamaskovanou. Tato zkušenost mě poučila natolik, že dnes velmi dbám na to, aby má udice byla co nejnenápadnější, nic se nevznášelo nade dnem a podobně.
Dalším požadavkem na koncovou udici je podpořit zabodnutí háčku. Dnešní trend - co nejtěžší pevné olůvko a krátký návazec - ani zdaleka není takovým všelékem, za jaký je považován. Nezkušená ryba může v úleku prchat tak zběsile, že se de facto zasekne sama, ale co ryba, která už párkrát na háčku byla … ??! Pokud nezpanikaří, háček bude mít jen lehce zabodnutý (v tomto případě vám nepomůže ani 1/2kg zátěž) a váš domnělý trumf může naopak využít ve svůj prospěch. Poslouží jí jako pevný bod (a krátký návazec jako páka), díky němuž pro ní nebude velký problém zbavit se háčku. Vtip je v tom, že těžké pevné olovo znemožní indikaci záběru - vůbec nemáte tušení, že se něco na vaší udici děje. Čím dále chytáte od břehu, tím víc tato schválnost pracuje proti vám. Aby jste si udělali představu, jeden malý příklad. Chytal jsem na nějakých 180 metrů s pevným 110g olůvkem. Nástrahu jsem vyvezl zhruba pět metrů před a deset stranou od bójky. Vlasec jsem silně vyšponoval, nasadil swingery a hlásič nastavil na největší citlivost. Kolem poledne se ozvalo jedno krátké pípnutí. Na nic jsem nečekal, přiskočil k prutu a za stálého navíjení zasekl. Nevěřícně jsem zíral, jak v témž okamžiku H bójka poskakuje a dokola se protáčí. Onen šestnáctikilový kapr tedy dokázal ujet víc než 10 metrů, než se ozval hlásič a mohl jsem zaseknout. Velmi působivá vzpomínka. Dnes jsem naprosto přesvědčen, že jde o běžný jev - kapr přijme nástrahu, háček má lehce zabodnutý a zbaví se ho dřív než to vůbec zpozorujete, popř. i proto, že nereagujete na jednotlivá pípnutí. Kdybych tenkrát nezasekl, zřejmě bych toho krásného šupináče nikdy nespatřil.
Jak z toho kruhu ven ? Snažím se všude kde to jde používat takovou montáž, která umožní rychlou signalizaci záběru. Zvlášť poblíž překážek může být tento předpoklad rozhodující. Jeden ze způsobů, jak toho dosáhnout, je postaven na průběžné montáži. Pokud ryba bude cestovat se zabodnutým háčkem v tlamě, měla by průběžná montáž umožnit rychlou signalizaci. Olůvko ale nesmí být příliš lehké, aby zůstalo ležet na místě (maximálně se lehce nadzvedlo) a vlasec nebo trubička jím mohly procházet. Pokud však z nějakých důvodů potřebujete použít pevné olovo, stojí za úvahu skutečnost, že těžší olůvko sice podporuje hlubší zaseknutí háčku, lehčím olůvkem zase kapr snadněji pohne a spíš tak dojde k signalizaci záběru. Nutností jsou také správně seřízené hlásiče a swingery, to už bych ale odbočoval jinam. Proto přejdu k poslednímu požadavku na koncovou udici, a to umožnit rybě zbavit se zátěže, pokud dojde k přetržení vlasce. Řešení je jednoduché - zátěž musí být vždy fixována pouze tak, aby mohla sklouznout po vlasci nebo ze závěsného klipu dolů. Ohleduplnost k rybám by měla být na prvním místě vašich úvah o koncových udicích.

Domácí výroba bojlies č.2

22. října 2006 v 9:45 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
(slovenská verze receptu)
Odporúčame namiešať suchú zmes najprv v malom množstve, max. na 3-4 vajíčka a až po overení správnosti voľby kombinácie komponentov namiešať niekoľko kg suchej zmesi.


Kapre sú vystavované neustálej pozornosti a záujmu veľkého percenta rybárov. Kto nezlepšuje svoju techniku lovu o nepredkladá kaprom kvalitné nástrahy, zákonite zaostává voči ostatným úspešnejším rybárom.
V našom seriáli se zameriame na jednotlivé komponenty, určené k výrobe boilies. Postupne predstavíme: veľkoobjemové komponenty, mliečne proteíny, rybie múčky, vtáčie zoby, Robin Red, veľkoobjemové oleje, arómy, chuťové stimulátory, atraktory, esenciálne oleje (silice) a veľa iných.
Väčšina informácií o surovinách, o ktorých budeme písať je čerpaná z rád a konzultácií s odborníkmi z výzkumných ústavov a vysokých škôl. Veľa vecí sa však nedá vyčítať z kníh ani načerpať z rád odborníkov. Ide o praktickú skúsenosť, ktorá je často neporovnateľne cennejšia ako teoretické rady a odporúčania. Z tohto dôvodu som oslovil viacerých skúsených kaprárov, aby sa podelili s čitateľmi o svoje cenné praktické skúsenosti. Do prvého dielu : Veľkoobjemové komponenty svojimi cennými radami prispel dobrý kamarát a skúsený kaprár Miro Kaniak.
Verím, že prinesieme zaujímavé a použiteľné informácie nielen začiatočníkom, ale aj pokročilý kaprár v nich objaví doteraz nezverejnené zaujímavé informácie. Na záver každého dielu uverejníme 2 oskúšané recepty, skladajúce sa z komponentov popisovaných v príslušnom dieli seriálu.

1. diel

Veľkoobjemové komponenty
(Bulk components)

Veľkoobjemové komponenty v suchých zmesiach plnia viacero funkcií. Pšeničná múka (semolina), plnotučná sójová múka, kukuričná múka, ryžová múka, ... predstavujú základ väčšiny suchých zmesí, zlepšujú manipuláciu so vzniknutým cestom, napomáhajú pri výrobe a následnom rolovaní a okrem iného, umožnujú znížiť náklady na výrobu boilies. Medzi veľkoobjemové komponenty radíme rôzne druhy múk, izolátov a produktov zo sóje, pšenice, kukurice, ryže, konope, atd.

Sója
Sójové bôby sú cenným zdrojom proteínov (bielkovín) a tukov s výrazným podielom lecitínu. Sója sa využíva hlavne na výrobu sójovej múky, sójovej krupice, sójových syrov, omáčok a rastlinných olejov.

Sójová múka a krupica
Aj keď sa hovorí o múke, musíme si uvedomiť, že nemá podobné vlastnosti ani zloženie ako múky z obilovín. Ide skôr o prášok, ktorý se podobá sušenému mlieku, sušenému vajíčku. Sójová múka nemá vlastnosti pšeničnej múky, neobsahuje lepok (glutén), škrobu obsahuje iba nepatrné množstvo. Zo samotnej sójovej múky sa cesto veľmi ťažko vypracováva, rozpadáva sa práve kvôli neprítomnosti lepku (gluténu) a škrobu, z tohto dôvodu k nej pridávame pšeničnú múku. Použitím sójovej múky môžeme znížiť množstvo vajec na kg suchej zmesi, vďaka obsahu lecitínu, ktorý má schopnosť tvoriť tukové emulzie.
Sójová múka a sójová krupica sú vyrobené zo sójových bôbov, ktoré sú rozomleté do jemného prášku. Existujú dva druhy sójovej múky :
- plnotučná sojová múka, ktorá obsahuje prírodný sójový olej
- odtučnená sójová múka, u ktorej bol odstránený olej v priebehu výroby
Pridaním sójovej múky do suchej zmesi sa :
• zvýši nutričná hodnota
• zlepšuje stabilita boilies pri zmrazovaní a rozmrazovaní
• predĺži doba trvanlivosti v čerstvom stave
• stabilizujú mechanické vlastnosti cesta (jeho plasticita a elasticita)

Zvýšenie nutričnej hodnoty. Ak sa sójová múka pridá v suchej zmesi k pšeničnej múke, nutričná hodnota konečného výrobku (boilies) sa zvýši. Pšeničný proteín nemá vyvážený profil aminokyselín vďaka chýbajúcemu lyzínu. Na druhej strane sójový proteín obsahuje nadbytok lyzínu. Z tohto dôvodu odporúčame použiť v suchých zmesiach na dosiahnutie vyššej nutričnej hoboty sójovú múku spoločne s múkou pšeničnou.
Zlepšenie stability boilies pri zmrazovaní a rozmrazovaní. Sójové proteíny viažu vodu molekulárne, na rozdiel od škrobu v pšeničnej múke, ktorý viaže vodu povrchovo. Z tohto dôvodu je voda v konečnom produkte (boilies), vďaka pridaniu sójovej múky, rovnomerne rozmiestnená. Je to dôležité napríklad v prípade, keď chceme vyrobené boilies uskladniť zmrazením. Výsledkom rovnomerného vlhkostného rozmiestnenia vznikajú menšie ľadové kryštáliky, čo spôsobuje v konečnom dôsledku podstatne menšie praskanie boilies pri opätovnom rozmrazení pred jeho použitím. Dalším nemenej dôležitým dôvodom je predĺžená doba trvanlivosti boilies pridaním sójovej múky, ktorá vďaka rovnomernému naviazaniu vody spomaľuje vysychanie boilies a zabezpečuje jeho plasticitu v dlhšom časom úseku.

Dôležité upozornenie !! Sójová múka obsahuje enzýmy inhibujúce (spomaľujúce) trávenie proteínov. Z tohto dôvodu sa odporúča sójovú múku tepelne upravovať. Vhodným spôsobom tepelnej úpravy je prehriatie napr. v elektrickej rúre na 120 0 C po dobu 30minút. Tepelnou úpravou dosiahneme ľahšiu stráviteľnosť rastlinných proteínov a tým esenciálnych aminokyselín, zlepšenie chuťových, ako aj mechanických vlastností múky ako je elasticita, plasticita a pojivosť.

Odporúčaný podiel oboch múk v suchej zmesi : max. do 20 %

Chceli by sme dodať, že tepelne upravené múky sú zatiaľ pri domácej výrobe boilies málo používané a tepelnú úpravu (prehriatie napr. v elektrickej rúre na 120C po dobu 30 minút) môžeme len odporučiť aj pri ostatných múkach napr.: kukuričnej, ryžovej, .....

Sójová krupica toastovaná
Sójová krupica toastovaná je hrubšie mletý druh tepelne upravovanej múky. Tepelnou úpravou sa okrem lepšej stráviteľnosti zvyšuje aj jej pojivosť. Je to vhodný veľkoobjemový doplnok do suchých zmesí napr. v kombinácii s vtáčimi zobmi, ktoré sú rozpadavé.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 30 %

Sójový izolát
Pri spracovávaní sójových bôbov odstránením oleja a povrchového obalu vznikajú odtučnené vločky, ktoré sa používajú na výrobu odtučnenej sójovej múky, sójových koncentrátov a sójových izolátov. Výsledkom izolovania (odobratia) proteínu z odtučnených vločiek sú sójové proteinové izoláty. Obsahujú cca 92% proteínov. Tieto izoláty obsahujú najväčšie množstvo proteínov zo všetkých sójových výrobkov. Sójový izolát patrí medzi najvyhľadávanejšie komponenty do suchých zmesí vďaka jeho vlastnostiam zlepšujúcim pojivosť, uľahčujúcim rolovanie cesta ako aj vysokému obsahu proteínov, ktoré sú ľahšie stráviťeľné vďaka jeho predchádzajúcej tepelnej úprave. Je neutrálnej chuti a preto sa hodí ako komponent do akéhokoľvek typu suchej zmesi.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 15%

Pšenica

pšeničná múka
Obsahuje cca 70% škrobu, 10-14% bielkovín, 3% tuku a vitamíny, najmä B a E. V obilných zrnách nie sú živiny rozložené pravidelne. Obal zrna obsahuje veľa vlákniny a nerastných solí - hlavne vápniku, fosforu, horčíku a železa. Vrstva pod obalom zrna a klíčok veľa proteínov, tukov a vitamínov. Vnútrajšok zrna obsahuje iba škrob. Z pšenice sa vyrábajú rôzne druhy múk, a to v závislosti od kvality zrna, podľa jemnosti mletia a napokon podľa stupňa vymletia zŕn.

pšeničná múka (krupica) - semolina
sa vyrába z tvrdých pšeničných zŕn najkvalitnejšej tzv. sklovitej pšenice a používa sa hlavne na výrobu cestovín. Obsahuje vysoký obsah lepku (gluténu), ktorý zaručuje jej výborné pojivé vlatnosti. Aj z tohto dôvodu je semolina vyhľadávaným komponentom do suchých zmesí.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 25%

pšeničné klíčky
patria mezi najcennejšie a najhodnotnejšie produkty vyrobené z pšenice. Obsahujú proteíny, balastné látky, škrob, olej, vitamíny, minerálne látky a stopové prvky. Majú vyvážený pomer výživných a aktívnych látok, z tohto dôvodu sa vitamíny E, B1, B2, B6, PP a rôzne minerály v organizme dobre vstrebávajú. Okrem toho majú vysoký obsah kyseliny listovej, ktorá u rýb podporuje rast, tvorbu krvy a šupín. Zvyšujú chuť k prijímaniu potravy a vďaka obsahu špecifických tráviacich enzýmov podporujú a upravujú trávenie.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 20%

Pšenicný lepok (Glutén)
Lepok (glutén), hlavný proteín pšeničného zrna je zložený z gliadínu a glutenínu. Je to jeden z mála vo veľkej miere stráviteľných rastlinných proteínov.Lepok po pridaní tekutiny bobtná, vstrebáva tekutinu a pevne ju vďaka svojej štruktúre viaže . Od lepku z veľkej časti závisí kvalita vypracovaného cesta, teda jeho pružnosti, pevnosti a ťažnosti. Lepok je vyhľadávaným komponentom pre jeho vynikajúce pojivé vlastnosti.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 10%

Melasová múka
melasa: vyrába sa z cukrovej repy. Hlavnými sacharidmi (cukrami) repnej melasy, je disacharid - sacharóza a trisacharid rafinóza. Sacharóza sa skladá z monosacharidov (jednoduchých cukrov) glukózy a fruktózy, rafinóza sa skladá z glukózy, fruktózy galaktózy. Ryby využivajú sacharidy, obzvlášť monosacharidy na energetické účely, ako rýchly zdroj energie. Ako jeden z ďalších atraktantov melasa obahuje aj betaín.
Melasová múka vzniká nanesením tekutej repnej melasy na jemne mleté pšeničné otruby. Do suchých zmesí sa pridáva spolu s múkami bez tepelnej úpravy jednak na podporu trávenia, ale aj na zvýšenie atraktívnosti a zlepšenie chuti. Vďaka vysokému obsahu monosacharidov je obzvlášť vhodná do sladkých, ovocných zmesí

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 15%.

Kukurica
Kukuričná múka hladká
získava sa mletím kukuričných zŕn. Obsahuje cca 10% proteínov, 75% uhľohydrátov. Má nízky obsah niektorých esenciálnych (nenahraditeľných) aminokyselín , ktoré si organizmus nevie vytvoriť a potrebuje ich k stavbe proteínov, z tohto dôvodu sa odporúča na dosiahnutie vyššej nutričnej hodnoty ju kombinovať v suchých zmesiach s inými zdrojmi proteínov napr. so sójovou múkou. Je neutrálnej chuti a je vhodná do všetkých druhov suchých zmesí.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 40%.

Kukuričná krupica
Jediný rozdiel medzi kukuričnou múkou a kukuričnou krupicou je v jemnosti mletia. Kukuričná krupica je podstatne hrubšie namletá a vďaka svojej granulometrií (veľkosť jednotlivých úlomkov) sa z obľubou pridáva do suchej zmesi na podporu uvoľňovania aromatických látok z boilies. Na druhej strane, kukuričná krupica viaže v značných množstvách tekutiny a vysušuje vzniknuté cesto. Z tohto dôvodu sa doporučuje jej nižší percentuálny podiel v suchej zmesi.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 10%.

Kukuričná krupica extrudovaná
je tepelne upravený typ múky so zvýšenou stráviteľnosťou rastlinných proteínov. (o výhodách tepelne upravovaných múk sme písali pri sójovej múke). Je ľahko stráviteľná, rozpustná vo vode a má dobré pojivé vlastnosti.
Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 20%.

Ryža
Ryžová múka
Získava sa mletím lúpanej ryže. Obsahuje cca 75% škrobu, 10 % proteínov, vysoký obsah minerálnych látok a vitamínov skupin B, E a neobsahuje lepok (glutén). Je ľahko stráviteľná a je hodnotnou prísadou do suchých zmesí hlavne pre jej chuťové vlastnosti a stráviteľnosť. Je neutrálnej chuti a vôňe a preto sa hodí ako komponent do akehokoľvek typu suchej zmesi.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 15%

Konope
Konopná múka

Pomleté konopné výlisky získavané lisovaním za studena obsahujú 5-7% tukov bohatých na vitagény (látky nevyhnutné pre živý organismus) a 15-30% proteínov. Z týchto dôvodov je konopná múka považována za veľmi cenný potravinový doplnok v sucých zmesiach, vyznačujúcí se pozitívnym pôsobením na trávenie a vylučovanie bez vedľajších účinkov na orgány (napr. pečeň).

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 30%

Pražené konopí.
Je celoročne účinný atraktor s obľubou pridávaný do suchých zmesí. Tepelnou úpravou sa znižuje obsah tuku a výrazne sa zvyšuje jeho atraktívnosť pre ryby. Účinné látky z pohľadu atraktivity pre ryby sa uvoľňujú vďaka tepelnej úprave z konopných semien do konopného oleja.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 30%

Arašídová múka.
Je vyrobená z pražených nesolených arašídov. Tepelnou úpravou sa znižuje vysoký obsah tuku. Dôležité upozornenie : Arašidy majú vysoký obsah tuku, ktorý je ako väčšina tukov náchylný na oxidáciu, z tohto dôvodu je veľmi dôležité používať čerstú arašidovú múku a sledovať dobu trvanlivosti.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 20%

Perník
Je typ tepelne upravenej múky. Vyrába sa tepelnou úpravou pšeničných múk spolu s viacerými prísadami, medzi ktoré patrí med, fenikel, aníz, klinček, škorica, nové korenie, citrónová a pomarančová kôra a káva. Je vyhľadávaným komponentom zvyšujúcim atraktivitu orechových, korenených, sladkých ale aj ovocných zmesí.

Odporúčaný podiel v suchej zmesi : max. do 20%
Medzi veľkoobjemové komponenty sa zaraďujú aj gaštanová múka, mandľová múka, mleté bisqiuty, mleté orechy, kokos, sezamová múka, múka zo sušeného ovocia a iné.

Napriek všeobecne rožšírenému názoru o nízkej atraktivite boilies (pre ryby) vyrobeného čisto z veľkoobjemových komponentov sa dá pri troche snahy, námahy a kulinárskej zručnosti vyrobiť z veľkoobjemových komponentov kvalitné a lacné boilies, ktoré svojou atraktívnosť pre ryby v ničom nezaostáva voči väčšine bežne dostupných komerčných výrobkov. Na zvýšenie atraktívnosti väčšinou stačí do suchej zmesi pridať arómu, sladidlo, olej prípadne esenciálny olej (silicu). Pripájame 2 sľúbené recepty :


Recept č.1. :
20 % kukuričnej múky
10% sójovej múky
20% kukuričnej múky extrudovanej
20 % mletého konope
20 % konopnej múky
5% pšeničných klíčkov
5% gluténu
Do 12 vajec 50 ml tekutej melasy
10 ml banánovej arómy
2 ml sladidla
30 ml konopný olej

Recept č.2.:
15% perníku
20% kukukričnej múky
10% kukuričnej krupice
15% pšeničnej múky
10% arašídovej múky
10% konopnej múky
10% ryžovej múky
10% pšeničných klíčkov
Do 12 vajec 6 ml arómy škótske maslo
4 ml sladidla
1 kávová lyžička soli
30 ml repkový olej

Malé odporúčanie na záver : Nie každá suchá zmes, ktorej rozpis jednotlivých komponentov na papieri vyzerá ideálne, optimálne pojí a ľahko sa s ňou manipuluje po zapracovaní vajíčok. Prvé pokusy s výrobou boilies nie vždy splnia Vaše očakávania a predstavy, lebo rôzne komponenty vďaka svojej štruktúre a vlatnostiam sa správajú rozdielne. Odporúčame z tohto dôvodu namiešať suchú zmes najprv v malom množstve, max. na 3-4 vajíčka a až po overení správnosti voľby kombinácie komponentov namiešať niekoľko kg suchej zmesi.
Ak ste sa rozhodli ísť cestou výroby vlastného boilies, prajeme Vám pri jeho výrobe veľkú dávku trpezlivosti. Kto vydrží, na konci snaženia bude odmenený nástrahou, ktorá sa dá prispôsobiť aktuálnym podmienkam na Vami určenej lokalite v čase lovu a čo je najdôležitejšie, bude mať Vašu 100% dôveru, vďaka obsahu a kombinácii komponentov a aditív, ktoré ste po predchádzajúcej dôkladnej úvahe zvolili na dosiahnutie jeho atraktívnosti pre ryby, na dosiahnutie ochoty rýb boilies prijímať a v konečnom dôsledku možnosti ich cielene loviť.

Jeden z mých osvědčených receptů

22. října 2006 v 9:38 | A.Leitgeb |  recepty na pelety
material
  • 1 kg kukuřičný a pšeničný šrot 1 : 1
  • 0,5 kg mleté konopí
  • 0,5 kg mletá řepka
  • 0,4 kg sušené mléko odtučněné
  • 0,1 kg gluten pšeničný
  • 0,5 kg pstruží granule drcené
  • 0,1 l olej
  • 7 ks vejce
  • olejová esence ryba dle dávkování
  • voda dle hustoty
Na celkovém složení budoucí směsi se můžete v klidu vyřádit. Lze přidat extrakty z GLM, jater, CSL, olihně apod. Nebo dipovat v sáčku až těsně před lovem.

kapr
Hned při prvním zkušebním lovu přišel tento krasavec. Od té doby nedám na pelety dopustit.
Až budete příště dělat boilies, určitě si nechte bokem trochu syrového těsta. Udělejte si pár usušených kuliček a vyzkoušejte, co je účinnější. Možná se budete divit. A někdy v budoucnu u vody naviděnou.

Domácí výroba pelet č.1

22. října 2006 v 9:36 | A.Leitgeb |  recepty na pelety
Článek
Pelety jsou již nedílnou součástí moderního kapraře a pohlíží se na ně jako na zaručený způsob přilákání kapra na lovné místo.
Určitě to už znáte také. Sedíte u prutů a čekáte, až vás ten divný předmět upozorní na jízdu. Čekáte, čekáte a ono nic…
To je přesně ten moment, kdy začínáte pochybovat o správné volbě nástrahy. Co jsem to zase koupil, měl jsem vzít raději ty červený, osmnáctka je velká. Jiná možnost je přebít. Dám tam pelety. Rozhodnuto. Už se nemohu dočkat, až to pojede. Ještě že jsem si trochu pelet doma udělal. A jsme u toho. Vše začíná doma přípravou výroby pelet. Poodhalím část svých tajných receptů.

pelety
Celkový pohled na několik druhů pelet. Kulaté, polštářky, válečky s dírou i bez, feeder pelety.

Mnoho lidí stále neví, co to pelety jsou. Dnes jsou již nedílnou součástí moderního kapraře a pohlíží se na ně jako na zaručený způsob přilákání kapra na lovné místo. Zároveň ale kapra moc nenasytí a to je důležité. Bude nadále rejdit nad lovným místem s jasným signálem, že tu přece musí být něco na jídlo. Známe pelety malé, velké, kulaté, placaté s dírkou i bez dírky. Spolu s partiklem jsou nepřekonatelné. Nejjednodušší je koupit si je v obchodě, a přitom si neuvědomíte, že výroba není tak pracná, jak se zpočátku zdá. Vše začneme přípravou pomůcek. Klasický rollball, váleček na nudle, injekční stříkačka či řezací kolečko na pizzu má dnes doma skoro každý. Postupně budu představovat jednotlivé způsoby výroby a snad dojde i na nějaký ten recept. Ale musíte být hodní.

strikacka
Začneme stříkačkou. Ve zdravotních potřebách se dají zakoupit v několika velikostech, 2, 5, 10, 20 ml. Je dobré si pořídit od každé velikosti aspoň dva kusy. Kdo má známé ve zdravotnictví, nebo dokáže svým šarmem zapůsobit na sestřičky v nemocnici, má vyhráno. Poté je upravíme tak, aby při vytlačování válečků nikde píst nezadrhával. V první řadě je nutné u těch modernějších stříkaček s gumovým pístem sundat gumu a odříznout trn, který tuto gumu drží. Zůstane nám jen jakýsi pomocný píst, který je o pár mikronů menší než průměr stříkačky. Dále se zbavíme přední části, na kterou se nasouvá jehla. Ostrý nůž vykoná i zde svou práci. Nikde nic nedrhne a vše jde pěkně ven. Těsto si pěkně rozválíme na požadovanou tloušťku válečkem na nudle. Potom už jen vykrajujeme a vytláčíme válečky ze stříkačky. Je dobré před vytlačením ještě ucpat palcem druhé ruky otvor a trochu tlakem na píst těsto ve stříkačce zhustit. Vytlačí se přebytečný vzduch z těsta a to nám po usušení déle vydrží ve vodě. Jiné druhy stříkaček nepoužívám, rychle se opotřebí a zasekávají.

pelety-strikackaBomba věc. Děkuji příteli, který mě na tuto myšlenku přivedl. Tady se konečně mohu odvázat a pustit svou fantazii ze řetězu.
Druhá možnost je tvarování pomocí rollbalu do tvaru koulí. Kulaté pelety dobře lítají z kobry i praku, a proto jimi jde krmit i na větší vzdálenost s minimálním rozptylem. Jejich výroba je trochu pracnější, avšak nejrozšířenější. Určitě jste si to už zkusili. Těsto lze vytlačit i přes výtlačnou pistoli či mlýnek na maso s upraveným nástavcem. Jakmile máme váleček těsta, máme opět několik variant, jak dále postupovat. Nečastěji se setkávám s normálním nasekáním na malé kousky. Poslední dobou však dávám přednost takzvaným polštářkům, kterých docílím pouhým přiklopením druhé části rollbalu na válečky těsta. Tyto polštářky jsou více stlačené; proč, to už víte. Třetím způsobem je uválet přesné kuličky. Možnost nejpracnější, ale pro některé lokality téměř nutností.

polstarkyRychlá varianta zhotovení pevných pelet s rozpadem až 5 hodin.
A nyní se dostáváme k nejrychlejšímu způsobu. Pracujeme pomocí kolečka na pizzu. Jistě si to dovedete představit. Je to frkot. Těsto pouze rozválíme na plát o síle cca 1 - 2 cm a kolečkem rozřežeme ho na kostičky. Tyto pelety mají ve vodě celkem krátkou dobu rozpadu, poněvadž obsahují nejvíce vzduchu. Někdy je to výhodou. Když je přidám k boiliesu, rychleji mám záběry.

kostickyKdyž nemám čas, nebo když potřebuji větší množství rychle se rozpadajících pelet, neváhám a vezmu kolečko na pizzu.
Jiná veličina, kterou můžete ovlivnit, je doba rozpadu koulí. Je jen na každém z vás, na jak dlouho budete chtít prodloužit pozvolné rozpadávání a uvolňování drobných částeček. Začneme pěkně od Adama, jednoduchou směsí složenou z kukuřičného a pšeničného šrotu. Postupným přidáním surovin způsobíte, že se pelety budou rozpadávat pomaleji. Jednou ze základních surovin, která toto dokáže, je gluten, druhou jsou vejce. Na trhu se objevují i speciální lepidla, třeba kukuřičné lepidlo od Chytila. Nemám zatím s tímto zkušenost, jelikož suroviny, které používám, mi pro mou potřebu vystačí. Pozvolným zvyšováním procentuálního zastoupení ve směsi prodlužujete rozpad pelet. Hodiny a hodiny jsem strávil nad miskami s vodou, ve kterých jsem bedlivě pozoroval rozpad pelet a výsledek zapisoval i s časovými údaji do notesu. Rodina si pomalu začínala zjišťovat telefonní číslo na doktora Chocholouška. Opravdu, pokud budete chtít toto podstoupit, vše si ihned zapište. Protože už druhý den budete vědět velký kulový, pokud nebudete mít zápis. Manželku předem ujistěte, že je vše v normě. Hotové pelety nechám pomalu "zavadnout" na suchém místě asi 24 hodin, a potom je mohu s klidem dát na ústřední topení doschnout. Zavadnout je nechávám proto, aby během sušení nepopraskaly. V suchém stavu vydrží i několik let a nezplesniví. Žádné konzervační přípravky, stačí jen suché místo.

pokusJe dobré si vše důkladně zaznamenat.
Rád bych se pozastavil nad přechodem od pelet k boiliesu. Boilies jako takové dostalo svůj název z anglického slova vařit. Ale jak nazvat koule, které pečeme či mikrovlnkujeme? Ano, čtete dobře, pelety jde dělat i v troubě a mikrovlnce. Vždy záleží na tom, jak dlouho hodláme pelety tepelně upravovat. Nebojte se toho, že budou tvrdé jako boilies. Nezapomínejte, že jsme výrazně omezili vejce a tudíž výsledek nikdy nebude mít stejnou výdrž ve vodě jako pravé bobule. Musíme si uvědomit, že hlavně albumin, který je obsažen v bílku, způsobuje tvrdost. Z vlastní zkušenosti vím, že upečením v troubě prodloužím dobu rozpadu až na 8 hodin. Málem mě to stálo manželství. Ten smrad z kuchyně nešel ničím přebít. Takže bacha na to!!! Zrnitostí surovin v peletách můžeme docílit toho, že se nám budou pelety rozpadat po kouskách, nebo naopak budou vytvářet mléčný mrak nad zakrmeným místem.
Jde jen o to, abyste si doma v misce nebo v akváriu vyzkoušeli způsob a dobu rozpadu a recept pak neměnili, abyste se vyhnuli nepříjemnému překvapení u vody. Krátkým ponořením, řekněme na 20 vteřin, do horké vody můžeme pelety na povrchu uzavřít. Poté je již normálně usušíte. Po vhození do vody změknou jako těsto, ale nerozpadnou se. Přiznám se, že s posledně jmenovaným způsobem nemám až tak velké zkušenosti a letos se budu i tímto více zaobírat.
Ve svém počítačovém deníčku mám již nyní několik slibných variací na dané téma.
Možností je nepřeberná řada a já, pokud bych chtěl všechny vyzkoušet, vím, že mi na to jen ten jeden život nebude stačit.
Rád vzpomínám na první loňský výjezd. Neponechal jsem nic náhodě a ukoulel si olihňové boilies. Nadupaná směs měla přinést úspěch. K tomu jsem udělal asi 2 kila pelet na jednoduchém základu z rybí moučky a pstružích pelet. Jen tak na přikrmení. Prvních několik hodin na předem zakrmeném místě nepřineslo žádný výsledek. Ale ti kapři tam byli. Kola bublinek vystupujících ze dna k hladině jasně naznačovala, že žerou. Tak proč nic? Ve chvíli zoufalství jsem nastražil peletku v podobě kostičky. Neuběhlo ani 15 minut od nahození a první šupináč se přišel podívat na břeh. A vzápětí druhá jízda. Double. Že by změna v jídelníčku? Na nic jsem nečekal a znovu pověsil peletku na přívěs k háčku. Dalších 24 hodin mi připadalo jako ve snu. Postupně jsem byl dotazován kolem lovícími rybáři, co že jim to servíruji. A někdo si i pár nabídnutých kostiček odnesl. Asi za hodinku na mě volal soused vpravo, abych se šel podívat. Na podložce ležel v zapadajícím slunci krásný dvanáctikilový šupináč. Šťastný lovec právě přijímal gratulace k novému osobáku. Od té doby jsem si několikrát ověřil, že to nebyla jen náhoda. Začal jsem si připravovat směsi na pelety sám. Několik vyhraných závodů a překonaný vlastní osobák mě ujistil, že tudy vede správná cesta. Letos jim dám na frak.

montazePopis zleva doprava. Uchycení pomocí gumičky na D-udici. Klasické uchycení na vlas. Drcené pelety, pstruží pelety, kaviár, AC oliheň v punčoše. Velice rychlé a účinné.
Samostatnou kapitolou je nastražení těchto pelet. Ano, tyto kousky můžete použít nejen na krmení, ale i, jak jsem se výše zmínil, na chytání. Nejvýhodnějším se mi jeví způsob "na vlas". Mám-li jistotu, že pelety vydrží ve vodě 5 hodin, přehazuji a dávám novou už po 4 hodinách. Ve většině případů tam tak dlouho nevydrží. Záběry přicházejí celkem pravidelně a často. Minulý rok jsme zdárně odzkoušeli tyto pelety i s variantou na feeder. Ale o tom snad někdy příště.


Domácí výroba boilies č.1

21. října 2006 v 23:05 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
Vždy vycházejte z počtu vajec,ne z množství boiliesové směsi.Na 1 kg směsi připadá asi 12 vajec,což ovšem nemusí být pravda s ohledem na velikost vajec,jejich kvalitu a v neposlední řadě také na množství bílkovin a tuků ve směsi.
Příprava z 1 kg boilies směsi.
Do větší mísy rozbijete 12 vajec a přidejte další ingredience (aroma ,sladidla,tekuté potravy atd.) určené do mokré části.Vše zamícháme vidličkou (nikdy nešleháme!!!) , potom přisypeme boilisovou směs v takovém množství,aby vzniklo hustší těsto a necháme asi 20 minut odstát.Potom přisypeme boilisovou směs a vyhněteme v tuhé těsto.Ruce potřeme olejem a těsto doválíme.
Připravíme důležité suroviny důkladně promícháme a uválíme v tuhé těsto.
Potřeme rostlinným olejem rolobalem vyválíme těsto na nudle těsto vložíme do rolobalu.
Přiklopíme horním víkem rolobalu a uděláme z boilies nudlí kuličky,které smeteme štětcem na připravený nerezový podnos.
Boilies vysypeme do připraveného sítka a dáme do vroucí vody vařit.Když boilies vyplave,necháme ho projít mírným varem,asi 1 minutu a vysypeme na připravený savý hadr a necháme oschnout.Po uschnutí boilies můžeme dát boilies do mrazáku,nebo do speciálních vaků(najdete v sekci vlastní výroba),kde ho v mírném průvanu necháme pořádně vyschnout.Jelikož nepřidávám konzervační látky,musíte se o boilies starat a každý den ho ve vaku promísit.Docela se mi osvědčilo přidávat do boilies směsi,klasický český RUM,který v boilies funguje jako konzervant.

Největší úlovky ryb ve Střední Evropě k 1.1. 2006

21. října 2006 v 23:03 | A.Leitgeb |  zajímavosti
kaprHodně nás rybářů má sen!!!! Tím snem je chytit svou nej…rybu. Proto podniká rybářské výpravy, vytváří své boilie a různé systémy a fígly jak nejlépe umí. A to vše aby přelstil toho starého chytrého kapra, vousatého krále vod sumce či lstivou zubatou štiku, nebo candáta. Každý z nás a to bez výjimky touží po tom velkém záběru, který rozjede naší cívku a na druhém konci toho všeho, je ta naše vysněná ryba...

A pokud se podaří lapit nějakou krásnou trofejní rybu, tak to je teprve krásně na srdci a odměna za tu snahu a nervy drásajícího čekání. Některým z nás se tento sen splnil a má už nějakou tu extra rybu chycenou. Některým se sice daří chytat krásné ryby, ale už se jim nedaří přelstít tu svou velkou a vysněnou.Tak to zkouší dál a dál. A věřte, že jednou to fakt přijít musí, ale jen pár vyvoleným se už podařilo chytit tu opravdu největší rybu, která bere dech. A jaké že to jsou?

Vybral jsem našich pět nejvíce lovených druhů: kapra, amura, štiku, sumce a candáta.

KAPR OBECNÝ

Česká republika.............29,2 kg - 108 cm
Slovenská republika.......28,76 kg - 102 cm
Chorvatsko....................27,5 kg - 110 cm
Maďarsko......................32,33 kg - ?? cm
Francie..........................37 kg - 118 cm
Německo.......................31,4 kg - ?? cm
Švýcarsko.....................23,5 kg - 96 cm
Rakousko.....................32 kg - ?? cm
Polsko..........................29,9 kg -122 cm
kapr

AMUR BÍLÝ

Česká republika................21,3 kg - 110 cm
Slovenská republika..........31,5 kg - 119 cm
Chorvatsko.......................30,9 kg - 125 cm
Maďarsko.........................40,5 kg - ?? cm
Francie.............................31,6 kg - 122 cm
Německo..........................28,8 kg -117 cm
Švýcarsko........................35 kg - 125 cm
Rakousko.........................32,5 kg - ?? cm
Polsko..............................39,2 kg - 132 cm
amur

CANDÁT OBECNÝ

Česká republika..............13,5 kg - 104 cm
Slovenská republika........15,4 kg - 103,5 cm
Chorvatsko.....................13,1 kg - 109 cm
Maďarsko.......................14,65 kg -?? cm
Francie...........................13,95 kg -106 cm
Německo........................18,7 kg - ?? cm
Svýcarsko......................13,2 kg - 100 cm
Rakousko......................18,7 kg - ?? cm
Polsko...........................15,6 kg - 109 cm
candat

ŠTIKA OBECNÁ

Česká republika.....................27,2 kg - 137 cm
Slovenská republika...............23,5 kg -120 cm
Chorvatsko............................15,75 kg -121 cm
Maďarsko..............................20,47 kg - ?? cm
Francie..................................24 kg - 131 cm
Německo...............................25 kg - ?? cm
Svýcarsko.............................22 kg -137 cm
Rakousko.............................25,5 kg - ?? cm
Polsko..................................24,1 kg - 128 cm

SUMEC VELKÝ

Česká republika...............93 kg - 255 cm
Slovenská republika.........97 kg - 235 cm
Chorvatsko......................86 kg - 235 cm
Maďarsko........................112 kg - ?? cm
Francie............................110 kg - 256 cm
Německo.........................85 kg - ?? cm
Svýcarsko........................82,5 kg - 225 cm
Rakousko........................80 kg - ?? cm
Polsko.............................88 kg - 240 cm

sumec



Jaké je opravdu dobré boilies?

21. října 2006 v 23:00 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
Před časem, kdy jsem dopisoval svůj další článek jsem se zmínil o tom, že se zaměřím napsat něco o nekonzervovaným boilies. Bylo tu otázkou jestli je lepší boilies konzervované nebo nekonzervované. Je tu, ale i varianta jak se říká uplácat si své vlastní kuličky. Padl tu i názor o ceně. Jestli prý boilies co je dražší, že bude lepší. Můj názor je, že na tom něco pravdy je, ale to ostatní je jen cena odvíjená od reklamy. Zrovna si nemyslím, že by platilo to co je drahé, tak že musí být i dobré. K tomu všemu mne přivedla i vlastní zkušenost na jedné pískovně o ketré bych Vám rád napsal. Tam se potvrdily už i názory našich starých zkušených rybářů "dědečků".

Jsou tu krásné teplé měsíce a my s kolegou a jeho přítelkyní vyrážíme na proslulou pískovnu. Vyrážíme na krásnou vodu u Chlumce nad Cidlinou "Štít", která je ale v těchto měsících opravdu přelidněná. Dohadujeme se s kamarádem co tam již určitý čas tráví. Po chvíli nám zjišťuje, že se tam u něj dvě místečka najdou. A tak nabalit potřebné kuličky a jiné potřebné věci a vyrážíme. Dorážíme na pískovnu plně vybaveni jak zásobami pro ryby tak i pro nás v odpoledních hodinách. Následuje první poklábosení o tom co to dělá a co se chytilo největšího. Kamarád Honza se netají s tím, že úspěchy na větší kapry má. Padá jasná otázka "Na co?" Honza se usměje a říká "plácám kuličky a na ty to jde". Hm Hm kroutíme hlavou a dáváme se do práce.

Kolega s přítelkyní staví pohotově bivak a já už foukám člun a skládám echolot. Rychle jako obvykle vyrážím na vodu a hledat. Stavím bójku jednu blíže od břehu na tu oblíbenou násadu kapříků, kterých je tu opravdu dost. Po té další bójky asi tak ve vzdálenosti 120m na pěkných hranách. Nakrmím boiliem od firmy Carp servis Václavík. Tentokrát jsme se zaměřili na to vyzkoušet mušli a novinku mrtvý korýš. Přikládám k tomu trochu betainových pelet a naklíčené pšenice "to tady kapříkům chutná", tak a na břeh pokračovat. Pak následuje nahození a dostavění svého bydlení.

Je pomalu večer a kolega Honza vyráží na svá oblíbená místa nastražit své kuličky. Já své pruty s kolegou také upravuji a uvidíme. Je tu povolen lov nonstop a tak třeba něco přijde. Rozděláváme lahvinku něčeho ostřejšího a klábosíme. Večer je klidný a ani kapři se zatím k záběrům nemají. Posilněni něčím ostřejším uleháme a čekáme jestli nás ty naše pípáky v noci probudí. Je po druhé ráno a Honza už na svém prutu táhne pěkný úlovek. Je jím kapr o délce 82cm. Tak už nenahazuje a říká "ještě tam jeden prut mám". My jsme se do rána záběru nedočkali, ale Honza ráno hned táhl na druhý prut zase pěkného pašáka.

Takto nás to provázelo asi tři dny. Už jsme si vrtali hlavy co děláme špatného. Proč jen na ty jeho plácané kuličky a nám jen občas kapříci na kukuřici. Bylo pravdou, že i my jsme se záběru dočkali. Ke překvapení nám bylo když na boilie mušle jsme vytáhli 98cm sumce. Po malých změnách se nám začalo dařit, ale nebylo to opravdu tak zajímavé jak u Honzy.

Začala tu být otázka jestli tedy jen boilie nekonzervované a vlastnoručně dělané. Honza si boilie válel docela z jednoduchých směsí nic zajímavého a dost v laciných relacích. Vyzkoušeli jsme i variantu toho, že jsme si pár kuliček od něho vzali a záběry jsme měli i my. Co dodat zase více úspěchů na kuličky nekonzervované a vlastnoručně válené.
rolovaní boilies

Byla to na této vodě jen náhoda? Ano byla, na jiných vodách se nám dařilo, ale při tomto tlaku rybářů a druzích krmení se nebylo čemu divit. Prostě kapři hledali to co tam ještě nebylo.

Určitě je dobré si koupit boilie nekonzervované už kvůli té správné intenzitě pachu a jiných věcí. Vyrábět si vlastní boilies si myslím může dovolit člověk, který to velice dobře umí. Jinak když si ho vyrobíte jako laik, tak vás bude stát mnohem víc než boilie kupované. Nedosáhnete s ním třeba ani takových úspěchů. Správné poměry není tak jednoduché určit a chce to opravdu trénink a zkušenosti.
sumec 98 cm

My jsme tu strávili celý týden a naším největším úspěchem byl kapr 85cm a sumec 98cm. Na jaře tu úspěchů bylo mnohem víc. Přikládám spíš důraz na to, že tu byl ještě opravdu klid. Kapři byli mnohem víc po zimním období vyhládlí a tak i žraví.
Kapr 85 cm

Co závěrem? Jen to, že když navštívíte vodu která je opravdu v určitém období pod velkým tlakem rybářů, že budete mít i docela dělat s tím na co chytat. Doporučil bych volit boilie nekonzervované a ne se koukat jen na to, že co je drahé je dobré. Volit boilies osvědčených příchutí a docela dost testovat. Je to v teplých dnech něco jiného, než když jsou po zimě kapři vyhládlí. Myslím, že by bylo docela i za to se vyvarovat na revíru hodně použitých nástrah, tím zase docílíte i změny kterou kapr očekává. Jak se říká, o co se spálil, tak na to si dá chvíli pozor. A tomu opravdu věřte, že jak se říká, čuchat umí dobře.

Přeji Vám mnoho štěstí a klidu u vody. Doufám, že vám tento článek zase něco napoví a děkuji, že jsem se mohl s těmito zkušenostmi s vámi podělit. Budeme se učit jak se říká celý život.

Lov s POP–UP boilies

21. října 2006 v 22:58 | A.Leitgeb |  lov na bojlies
logoPOP-UP znamená anglické označení pro plovoucí proteinové kuličky (boilies), které jsou používány rybáři na celém světě. Z jakého důvodu mají vlastně plavat, když je známo, že opatrné a zkušené kapry láká pouze návnada ležící na dně.

Proč se používá plovoucí boilies?

Tyto kuličky se používají snad proto, neboť spousta rybníků má bahnité dno nebo je porostlé velkou spoustou rostlin. Pokud v těchto lokalitách chytáme na klasické potápivé boilies, mnohdy se naše návnady utápějí v několikacentimetrové vrstvě bahna. Potom se nemůžeme divit, že i po několika úmorných dnech vnadění se nedostaví uspokojivý výsledek. Jsou revíry, kde je dno poseto častými trsy trav a jinými vodními rostlinami. Na těchto rostlinách se nachází velká spousta vodních živočichů, což je samozřejmě přirozená potrava kaprů. Když jsou kapři zvyklí přijímat potravu i ve vodním sloupci z rostlin, nebude jim dělat problém přijmout i plovoucí kuličku vznášející se nad dnem.
přímonad dnempanáček

Plovoucí boilies lze nastražit různými způsoby. Za normálních okolností kulička vystoupá do takové výše, do které jí to dovolí návazec (obvykle 10 - 45 cm). Je ale možné boilie nastražit i tak, že se bude vznášet třeba jen pouhých 2 - 5 cm nad háčkem. Toho docílíme tím, že na koncový návazec umístíme v námi požadované vzdálenosti od háčku malý broček, který bude přidržovat nastraženou kuličku v blízkosti vodního dna. Doporučuji vám, abyste si správnost vyvážení ověřili někde na mělčině. Takto předloženou kuličku navíc kapr z velké pravděpodobnosti pozře hlouběji, než kuličku ležící klasicky na dně.

Velmi efektivní je nastražit dvě kuličky a to tak, že jedna (ta spodní) je potápivá a ta vrchní je plovoucí. Tomuto předložení se říká tkzv. "na panáčka". Úlovky mnohých rybářů dokazují, že i tato metoda je velice úspěšná.

Jak si POP-UP vyrobit?

Existuje několik způsobů, jak si vyrobit vlastní plovoucí kuličky. Tím nejjednodušším pro nás je připevnit na háček nějaký kousek lehkého materiálu, jakým je např. kousek polystyrenu. Sice je to velice jednoduchá metoda, ale moc vám ji nedoporučuji, neboť velikost onoho lehkého materiálu je dosti nepoměrná k velikosti boilie.

Druhou metodou je sušení kuliček v troubě po dobu asi 30 minut, nebo v mikrovlné troubě po dobu 2 - 4 min. Pak doporučuji doma provést zkoušku, zda kuličky ve sklenici vody mají tendenci opravdu plavat. Tato schopnost záleží také na pórovitosti návnady a zároveň druhů komponentů, ze kterých je bolies zhotoveno. Už se mi několikrát stalo, že kuličky neplavaly, nebo plavaly pouze malou chvíli. Kuličky po tepelném zpracování ztrácejí částečně svou vůni, proto je dobré do krabičky ve které je máte umístěné přidat pár kapek aromatu. To vám zaručí také lepší trvanlivost. Takové kuličky jsou velmi tvrdé a musíme být zvláště opatrní při jejich propichování. Mohlo by se totiž stát, že to odnese zlomená jehla nebo propíchnutý prst. Podle mých zkušeností je lepší používat menší vrtáček, nebo do jednotlivých kuliček udělat dírky ještě před ohříváním.

Pokud si klasické potápivé boilies vyrábíte sami doma, je možné nechat si trochu těsta stranou a z něj potom vytvořit jen několik plovoucích kuliček. Asi nejlepší je obalit malou korkovou kuličku těstem. Takto zhotovené kuličky většinou vařím až na samotný konec odděleně od ostatních potápivých boilies.

Nejvhodnější je však hotový, kupovaný POP-UP. Tyto kuličky jsou lehké, mají dlouhodobou schopnost udržet se ve vodě a navíc dobrým uskladněním si zachovají svou kvalitu.

Doufám, že byl tento článek pro vás přínosem a že i vy zkusíte rybáři někdy tolik podceňovaný POP-UP.

Osvědčené recepty č.1

21. října 2006 v 22:57 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
Zde jsou moje osvědčené recepty k domácí výrobě boilies. Ingredience jsou od pana K. Nikla...

MASOVÉ BOILIE - VYSOKÝ OBSAH MOUČEK (esence oliheň)

9 vajec
15 dkg masokostní moučka
15 dkg rybí moučka
7 dkg oliheň moučka
7 dkg GLM moučka
7 dkg mořská řasa
50 ml olej z tresčích jater
10 ml melasa
betain,kasein,esence oliheň, dohuštěno směsí 50/50

BOILIE ROBIN RED HNV (esence Robin oil complex Frank.klobása)

6 vajec
80 ml Robin Red koncentrát mouka
50 dkg směs Robin Red HNV
10 ml olej z tresčích jater
30 ml Robil oil komplex - frank. Klobása
betain

BOILIE BIO SALAMON (esence Amino komplex Kol.losos)

5 vajec
25 ml Amino komplex Kolínský losos
80 dkg směs Bio Salmon
5 ml olej z tresčích jater
betain,melasa
tuhá směs.

BOILIE RYBA (esence Amino komplex Nahn.krab)

5 vajec
20 ml Amino komplex Nahnilý krab
10 ml olej z tresčích jater
50 dkg směs Ryba
betain,melasa,mořská řasa (bez kaseinu)

BOILIE RYBA (esence Amino komplex Frank.klobása)

5 vajec
20 ml Amino komplex Frank.klobása
10 ml olej z tresčích jater
50 dkg směs ryba
betain,melasa,kasein,

Boilies tresčí játra obohacené o Robin Red

21. října 2006 v 22:54 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
Rád bych se s vámi touto cestou podělil o docela šikovný recept na výrobu boilie. Nedávno jsem se rozhodl vyzkoušet nové koule tresčí játra. Vyhlédl jsem si na to svou oblíbenou pískovnu a postupoval jako obvykle. Používám metodu obalení olova směsí obohacenou o moučky a boilie, na které chytám. Zhruba po dvou dnech byly již první záběry. Napadlo mne, vzhledem k teplotě vody, trochu toto boilie vylepšit. Jsem velkým příznivcem Robin redu a Robin oleje.

Tyto složky nám v posledních letech přinesly plno pěkných úspěchů. Vzal jsem si tedy vše potřebné a pustil se do vyrobení boilie tresčí játra obohacené o Robin Red. Teplota vody byla na 12 stupních, a tak i vhodná k tomu toto složení použít. Složky Robin Redu se mi ale osvědčily i v letních měsících.
autor článku s úlovkem

Přišlo první zkoušení a mohu vám říci, že bylo úspěšné. Přikládám recept a fotky. Vyzkoušejte a uvidíte sami. Funguje super, a to hlavně v jarních měsících. "Jo papričky jsou papričky".

BOILIES ROBIN RED - TRESČÍ JÁTRA

15 vajec (dle hustoty směsi)
2 kg boilie směs ryby grand
40 ml rybí olej
40 ml Robin Red olej
100 g Robin Red
50 ml esence tresčí játra
30 g betain
200 g kasein
že je směs opravdu účinná potvrzuje i tento krásný úlovek

Děkuji za přispění firmě CARP SERVIS.

Průzkum dna s pomocí olůvka

21. října 2006 v 22:49 | A.Leitgeb |  tipy!
Pokud se rozhodnete prokrmovat delší dobu místo u vody, je třeba dokonale znát hloubku a profil dna v místě, kde chceme krmit. Je spousta možností jak tyto parametry lze zjistit. Nejpřesnějším prostředkem je echolot, ovšem ne každý rybář ho má k dispozici. Chtěl bych zde popsat, jak toto všechno můžete zjistit jen s pomocí prutu , vlasce a olůvka.

Co budete potřebovat?

Libovolný prut s navijákem, na kterém budete mít asi třicítku vlasec, může být i jiný, ale musí unést olůvko, které by mělo vážit v rozmezí 50 až 80g. Na tvaru olůvka nezáleží, hlavně musí být dostatečně pevné a držet pevně u dna. Mohlo by se vám totiž stát, že se olůvko bude nadzvedávat ode dna a měření by mohlo být nepřesné.

Jak změříte hloubku ?

Na vlasec přidejte splávek. Změřte si vzdálenost splávku od zátěže. Navázaný prut nahoďte do míst, kde chcete zjistit hloubku. Potom pomalu vypněte vlasec a pomocí splávku zjistíte hloubku v daném místě.

Prozkoumání dna

Po nahození olova mějte prut v ruce tak, aby svíral úhel asi 45° a pomalu přitahujte zátěž k sobě. Prut využívejte jako páčidlo a pohybujte s ním i do stran. Soustřeďte se na špičku prutu a vnímejte i vibrace, které způsobuje olůvko poskakující po dně. Tvar dna se projeví hlavně na prutu. Můžete rozpoznat tyto dna:
Olovo
řasy

Jestliže na dně budou řasy, budete cítit, jak vám v nich olovo uvízlo a koncový díl prutu se ohne, až když zaberete a vytrhnete ho ze dna, potom ucítíte jak prudce povyskočilo.

bahnité dno

Špička prutu se vám ohne až tehdy, když prudce zaberete a vytrhnete olovo ze dna, nebudete cítit žádné vibrace.

pískové dno

Zátěž se po něm bude pohybovat velmi hladce a lehce, prut zůstane v klidu.

štěrkové dno

Budete cítit vibrace, které rozechvějí vlasec, jak je olovo táhnuto přes kamínky.

jílovité dno

Zátěž se do dna značně zaboří a uvolníte ho až po razantním záběru.

Doporučuji vám, abyste si své poznatky dokonale zapamatovali nebo zapsali.

Domácí výroba rohlíkového boilie

21. října 2006 v 22:46 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
logoPo odezvě mého příspěvku na nejmenovaném serveru jsem byl požádán, abych se s kolegy feedraři podělil o zkušenosti při domácí výrobě této podle mého názoru velice atraktivní návnady, na kterou jste schopni chytit velmi široké spektrum rybí obsádky všech velikostí.

Hlavním a rozhodujícím faktorem je jeho variabilita, jednoduché, snadné a v neposlední řadě rychlé použití. O rychlost jde při závodech v první řadě. Jelikož patří mezi moje TOP 3 nástrahy, věnoval jsem svůj čas k vytvoření věrné kopie boilie v domácím prostředí.

Začal bych asi tím, jak to všechno začalo.

Jedno slunné dopoledne jsem se svým teamovým kolegou seděl na břehu řeky a připravovaly jsme "zbraně" pro co nejlepší umístění v závodě, když v tom se za námi sešli dva domorodci a daly se do družného rozhovoru počínaje hodnocením připraveného náčiní přes krmení a jeho množství až po hodnocení nás soutěžících se slovy to kdybych chytal já….. . Při jejich rozhovoru, který mimochodem trval dobře 2 hodiny si starší z nich všiml jak vytahuji z tašky krabičku s právě rohlíkovým boilie a začal vyprávět jak si ho doma vyrábí ze starých rohlíků. Sám za sebe můžu říci, že se pokouším vyzkoušet veškerá doporučení a nápady svých kamarádů, a už v hlavě si dokážu vše dobře představit zda je to vůbec možné. Zrovna toto tvrzení připadalo velmi reálné, proto jsem bedlivě naslouchal co všechno mu napovídal a duši si už u břehu říkal, že něco pravdy na tom může být, protože kdo někdy zkoušel vyrobit pařenou housku v mikrovlnné troubě tak ví, že když to přežene a nechá ho tam o trochu déle je z pařené housky rázem polotovar vhodný tak akorát k výrobě strouhanky.
rohlík

Postup při výrobě domácího rohlíkového boilie je následující:

Potřebujeme k tomu několik starších rohlíků ponechaných nejlépe v mikrotenovém sáčku.

Nejprve dáme rohlíky napařit a vytvoříme nám všem dobře známou pařenou housku, ze které pomocí kleští naděláme kuličky těch průměrů které požadujeme.

Jedna rada předem: pokud chcete dipovat boilie různými příchutěmi, udělejte to, až jako poslední operace s vyjímkou příchutě MAGI. V tomto případě je dobré housku napařovat nad párou z vývaru. Rohlík do sebe natáhne aroma magi již v prvopočátku a nádherně ho absorbuje.

Výroba kuliček trvá okamžik, ovšem horší je to s vázáním bavlnky. Proto se mi nejvíce osvědčilo to, že si připravené kuličky navleču na bavlnku, asi tak po 10 až 15 kusech pomocí obyčejné šicí jehly. Nit si nechám patřičně dlouhou tak, aby mi vystačila na všechny navlečené kuličky. Postupně pak posunuji kuličky směrem ke konci nitě, uchopím rádoby oba konce bavlnky tak, abych měl kuličku uprostřed a snažím se vyrobit uzlík ve své podstatě stejný jako u vázání háčku s očkem s tím rozdíle, že konec bavlnky protahuji vzniklou smyčkou pomocí háčku na boilie nebo háčkování. Protahovat ho rukou jde taky, ale jelikož je bavlnka velmi houževnatá je to pomocí háčku mnohem rychlejší.
miska

Tím jsou vlastně kuličky připravené k dipování a následně k sušení. Nyní si zvolíme jakou příchuť chceme vyrobit a kuličky na malinkou chvíli namočíme do roztoku s požadovaným aroma. V případě MAGI kuličky opět namočíme do vývaru nad kterým jsme pařily housku.

Ve chvíli, kdy máme kuličky nadipované a připravené k sušení nasypeme je do nádobky, vložíme do mikrovlnné trouby a necháme je pár vteřin sušit, Záměrně tu neuvádím časy, protože máme každý jinou troubu s různým výkonem. Jde o to, že si musíme najít ten správný čas v poměru s výkonem trouby, abychom to nespálili. Sice to nějaký čas zabere, ale kdo vydrží ten určitě neprohloupí. Po vysušení je boilie tvrdé jako kámen a k nerozpoznání od originálu.

Závěrem bych podotkl akorát to, že je dobré zamyslet se nad tím, jakou barvu bavlnky použijeme. V žádném případě nehodlám tvrdit, že barva je rozhodující, ale zase si dokážu představit situaci, kdy volné konce bavlnky mohou působit nedůvěryhodně a vytvářet rušivý element této nástrahy. Toto ponechávám na každé jak se k tomu postaví, ale alespoň malá alternativa v tomto tvrzení podle mého názoru existuje.

Doufám, že můj příspěvek povede alespoň k zamyšlení nad touto nástrahou. A v druhé řadě, že ti kteří to zkusí doma sami, mě nebudou proklínat za případný neúspěch.

Jednoduchý a levný příposlech

21. října 2006 v 22:45 vyrob si
logoUž dlouho mě vrtal hlavou nápad, jak vyrobit dálkový příposlech z bezdrátového zvonku. Zajímavá byla hlavně cena, přestože zvonek se dá pořídit i se dvěma příjímači do 200 Kč, tak příposlechy pro rybáře jsou neskutečně drahé. Nechci hanit třeba Flajzar, ale ten stojí asi 2700Kč, to je více než desetinásobek ceny za kterou se to pořídí ze zvonku a funkce je úplně stejná.

Úprava zvonku je hrozně jednoduchá a přijde na několik korun. V obchodě s elektrosoučástkami se koupí konektory jack 2,5mm, kabílek, odpor i tranzistor. Zapojení je podle tohoto schématu, kabílky k signalizátorům jsou zapojeny paralelně a může se jich připojit podle potřeby na kolik prutů se chytá.
obr

Ještě několik obrázků:
obrobr

Přijímač jsem vybavil vypínačem baterky, aby zbytečně neodebíral proud a při záběru a probuzení šel vypnout.
obr

Závěrem bych chtěl napsat, že dosah zvonku je nejméně 150m a i když jsem měl několik zapnutých sad u sebe, tak se žádné vzájemně nerušily.

Udělejte si angličáka

21. října 2006 v 22:43 | A.Leitgeb |  vyrob si
logoMnozí z nás, rybářů, lovíme kapry na plavanou s wagglerem. Občas se i tomu nejlepšímu plavačkáři přihodí, že přijde o nějaký ten splávek. Vzhledem k vyšším cenám těchto splávků (60 - 300, - Kč) to mnohdy zamrzí. Tak jsem si řekl, proč bych si angličáky nemohl vyrábět sám doma, zvláště když mě to bude stát jen trochu času a pár korun.

Stejně se blíží zima a s ní i rybářský půst. Někdo jej řeší tím, že leští své pruty až skoro do sedření laku na blancích. ? Jiný zase rovná bročky a splávky podle hmotnosti a velikosti. Každý si najde to svoje, jak zimu překonat.
obr

Vyrobit si pár splávků na novou sezónu opravdu není nic náročného a zvládne to každý, kdo je vlastníkem dvou rukou (i obou levých ?).

Potřebný materiál
  • polystyren (nebo jiný pěnový materiál)
  • špejle
  • sádra
  • lepidla Herkules a Chemopren (Kanagom, atd…)
  • měděný drát
  • olověný drát
  • bavlnka (nit)
  • brčko (slámka) na pití
  • smirkový papír (vyšší zrnitosti)
  • štětec
  • odlamovací nůž
  • vodou neředitelné barvy

    obr
    To je vše, vážení přátelé. Opravdu toho není moc. Tak jdeme na věc!

    Čím vlastně začít? První by měl být nápad na nový a neokoukaný splávek. Každý se může vyřádit.

    Tělíčko

    U většiny splávků, které znám, je tělíčko tvořeno balzou nebo plastem. Na rovinu říkám, že plasťáky moc nemusím. Balza je mi mnohem sympatičtější, ale má dvě vlastnosti, které ji degradují až na nevhodnější materiál. Balza je velmi měkká, a kdo z nás může říct, že balzový splávek po pár lovech ani trošičku nezdeformoval? Navíc se obtížně shání. Sice to dnes není tak těžké jako v minulých dobách, ale i tak ji v XXL marketu nekoupíte.

    obr
    Našel jsem si jiný materiál, ze kterého lze tělíčka vyrábět, a tím je polystyren (či obdobný materiál). Jde snadno sehnat, snadno opracovat a jeho cena je minimální.

    obr
    Připravíme si na pracovní stůl špejle a hranol polystyrenu. Naměříme si střed hranolu, zafixujeme lepidlem a prostrčíme špejli. Teď již můžeme hranol zhruba opracovat odlamovacím nožem do tvaru, jaký by měl mít budoucí splávek. Polotovar z pěny

    obr
    obr
    V další fázi výroby si užijete legraci: Je třeba namíchat tmel. Je to vlastně hmota (tmel), kterou používají modeláři na lodičky. Tmel obsahuje lepidlo Herkules + sádru (ale často je lepší dětský zásyp, protože je jemnější). Nemíchejte si tmelu velké množství, protože pokud použijete sádru, bude rychle tuhnout. Ale ruku na srdce pánové (samozřejmě i dámy ?), kdo z nás ještě nepracoval se sádrou...

    obr
    obr
    Konzistence tmelu by měla být taková, aby šel snadno nabrat štětcem, ale z tělíčka netekl. Bohužel postup tmelení nelze provádět sériově, a tak je nutné tmelit jeden splávek po druhém. Určitě se nebojte tmelit hodně, protože v příštím kroku budeme splávek brousit.

    obr
    obr
    Broušení provádíme ručně po vytvrdnutí tmelu smirkovým papírem. Kdo je, anebo býval, modelář, tak určitě má doma malou brusku na smirkový papír. Ruční broušení provádíme tak, že z tělíčka postupně odebíráme přebytečný tmel, abychom získali přesný tvar splávku.

    Anténka

    Nastal správný čas na výrobu anténky. Tato fáze je jednodušší než pověstná facka. Použijeme brčko na pití a z něho odstřihneme díl dlouhý cca 4 - 7 cm (dle velikosti výsledného splávku). Přilepíme jej na konec špejlete tak, aby brčko a špejle byly v jedné rovině. K lepení použijeme vodou nerozpustné lepidlo (já použil svůj oblíbený Chemopren extrém). A anténku přilepíme ke špejli.

    Lakování

    Na řadu přichází barvení a zároveň impregnace splávku. Použijeme základní vodou neředitelnou barvu (použil jsem auto-email ve spreji - černou barvu). Z vlastní zkušenosti doporučuji stříkat najednou víc než jeden či dva splávky, protože rozptyl spreje je obrovský, a tak můžete v pohodě nastříkat deset splávků najednou. Je velmi důležité obarvit vše pečlivě, aby splávek nesál vodu. Po zaschnutí základního nástřiku (nátěru) můžeme splávek nabarvit. To se hlavně týká anténky, kde je podle mě nejlepší anténku nabarvit reflexní oranžovou, žlutou, bílou nebo černou barvou. Je možné použít i jiné barvy, záleží jen na vašem vkusu a nápadu.

    Asi 1cm spodního konce nebarvíme a ponecháme ho bílý (pokud máme jinou barvu brček než bílou, tak natřeme bíle). Ostatní vybarvení je na vás. Mně osobně jde o funkci, tak vše nechávám černé.

    Zátěž

    Čeká nás vyvázání očka s obratlíkem na spodním konci splávku. Opět velice jednoduchá procedura. Z měděného drátku vytvoříme očko, do kterého jsme přidali obratlík a které úhledně vyvážeme bavlnkou ke spodní části splávku. Zafixujeme opět Chemoprenem nebo vteřinovým lepidlem.

    Vyvážení splávku je důležitá část práce. Pokud vyrábíte více stejných splávků najednou, tak tady poznáte, jak jste byli pečliví. Málokdo je schopen vyvážit splávky absolutně přesně. Mnohdy jeden splávek bude mít 5 + 2g a druhý 6 + 2g a třetí třeba i 7 + 2g, ale protože se jedná o amatérské splávky a ne závodní, tak to vůbec nevadí.

    waglery
    Takřka dokončené splávky. Dobarvit, uložit do boxu a šup na rybky.

    Jdeme tedy vyvažovat. Pro krátké splávky postačí ustřižená PET láhev nebo kbelík, pro větší velikost splávku (a větší množství splávků) je možné použít i vanu. Vyvažování probíhá následovně: Vlasec provlečeme obratlíkem a zafixujeme broky (pokud chcete mít splávek 10 + 2g, tak zafixujte splávek dvěma 1g broky). Po zafixování splávku broky si vezmeme do ruky olověný drát, a navíjíme od oka do té chvíle, kdy se hladina dotýká hranice barevné a bílé plochy na anténce. To je stop bod a můžeme drát zafixovat lepidlem (Chemopren).

    Další úpravy již nejsou nutné, ale přeci jen v zimě je docela nuda, tak proč je neudělat. V prvé řadě jde o nabarvení posledních komponentů, jako je očko a zátěž. Další tip je napsat si na splávek gramáž, která vám ušetří nervy u vody. Poslední úpravou je nalakování splávku čirým nitrolakem.



    Co dodat na závěr? Sami určitě musíte uznat, že se jedná o výtečnou kratochvíli na zimu pro plavačkáře, která se jistě vyplatí. Během jednoho dne si můžete vyrobit dostatek splávků pro celou příští sezónu.

Domácí výroba rohlíkového (měkkého) boiliesu

21. října 2006 v 22:42 | A.Leitgeb |  recepty na bojlies
logoRohlíkové boilie zná asi každý rybář a určitě se s ním už pokoušel chytit nějakého toho svého kapra. Věřím, že na takto upravený kupovaný rohlík různých barev, příchutí a velikostí se vám už lov osvědčil, a to i z mé zkušenosti. Hlavně z jara - léta, ale i po celý rok je velmi účinný a kaprům evidentně chutná.

Máme široké spektrum výrobců a dodavatelů, kteří nám plní rybářské pulty těmito chytrými výrobky, ale méně lákavé už je za jakou cenu musíme tento výrobek pořídit.

Proto již několik sezón chytám i na vlastní vyrobené rohlíkové boilie a to s minimálními náklady a prací. Nazývám to rohlíkovým boilie - měkkým. A to díky jeho trvanlivosti a pevnosti ve vodě.
obrázek

Rád bych se s touto metodou a přípravou podělil s vámi, kolegy rybáři. Pokud máte trošku šikovné ruce, tak to pro vás nebude žádný problém. Jestliže to zvládnete, tak pevně věřím, že to bude už jen zážitek u vody. K této přípravě nebude třeba kleští na tvarování pečiva, bavlnky, jehly ani mikrovlnné trouby k vysoušení rohl.boilie, dokonce ani lisu na rohlíky. Tato metoda je založená na čerstvém rohlíku, který po zhotovení vydrží ve vodě i několik hodin a to ještě ve větší pevnosti než před vhozením do vody. Výjimkou je tekoucí voda, tam je trvanlivost kratší. Čím slabší proud, tím delší trvanlivost. Takto upraveným rohlíkem můžete i zakrmovat a používat jak přímo na háček, tak i mimo něj. Osobně se mi osvědčilo chytání mimo háček v kombinaci s boiliem, ale i bez něj. Taky můžete chytat na panáčka přidáním plovoucího boilie. Lze zakrmovat pomocí PVA šňůrky nebo PVA punčošky. A teď již k samotné přípravě měkkého rohl. boilie.

Budete potřebovat pár rohlíků, tenké gumičky do vlasů a dip ve spreji (osvědčily se mi na jaro-léto příchutě jako jahoda, brusinka, med, na podzim játra, scopex a oliheň). Nebo je dobré posypat hotové rohl. boilie dipem v prášku a uchovávat v misce s víčkem. Jaký dip však zvolíte, je jen na vás a vaší zkušenosti z revíru. Přípravu zvládnete doma, ale i přímo u vody. Můžete tak mít vše čerstvé a voňavé a to je velká výhoda této nástrahy.
obrázek

Po vhození do vody smotek zvětší velikost o 30% a střídka bude pevná a přitom měkká a lákavá pro kapry. A menší druhy ryb (cejn, očka aj.) si nástrahy neužijí! Je pro ně většinou velká a tím pádem méně lákavá.

Jak na to?

Rohlíky můžete nejprve trochu zamrazit. Po rozmražení jsou pěkně gumové a dobře se s nimi pracuje. Nebo se dobře také pracuje s rohlíkem půl dne starým. Většinou si doma připravím asi dvacet kusů, abych mohl ráno u vody v klidu nahodit a chytat. A postupně si chystám další během chytání. Alespoň si tak krátím čas.

U vody nechte v mikrotenovém sáčku chvíli na slunci, tím se pečivo spaří samo. Nakrájíme (natrháme) rohlík na 1 až 1,5 cm plátky (jako jednohubky). Čím silnější plátek, tím větší bude boilie. Plátek rozevřete a pevnějším stiskem smotejte do ruličky, střídkou ven. Ve vodě je vláčná a lákavá. Takto motaný rohlík utáhněte středně gumičkou na uzlík a zbylou gumičku odstraňte. Hotový smotek ještě nadipujte sprejem a uchovávejte v lednici nebo u vody v sáčku. Pokud chcete uchovat déle, je lepší zamrazit. Doporučuji sušit! Takto upravené rohlíkové boilie se ve vodě nerozpadne a dobře drží díky gumičce.

Při chytání přidávám pelety a boilie stejné příchutě. U vody je taky možné i s háčkem namočit do dipu na asi dvě až tři minuty. Poté obalit ve strouhance, aby dip nerozpustil PVA punčošku nebo šňůrku.
I touto metodou chytám několik sezon a není výjimkou kapr nad deset kilogramů.

PS: Bavlnky ale i gumičky jsou minimum a pro kapra jsou naprosto neškodné a pokud je pozře, vylučovacím traktem jej bez problému odstraní. Přeji vám při zkoušení této nástrahy hodně štěstí a pěkné úlovky.